Jak to s tyma Muničák brothers bylo No.8

Jednou, nevím už co se přesně dělo, ale museli jsme se na místo dostat sami. Salymu bylo svěřený auto - taková plečka stará. Podle Salyho ,,takovej malej tank". No a tak jsme jeli a najednou Saly čímsi mával nad hlavou. Jo, byla to šaltrpáka. A tak - až ho přešel záchvat smíchu - tu šaltrpáku narval spátky a jelo se vesele dál.

Ten den jsme se asi rozhodli, že už to nevydržíme. Co dřina... dřina je všude, ale že se nadřízení hádali jeden úřes druhýho. Neřekli pořádně co chcou a pak se rozčilovali, že to tak není. Poslední den, posledení mdloby z dehydratace, poslední škrábance od stromků, poslední pohled na muniční sklady schovaný za náspama z hlíny a stromama. Vrátit ty železný krámy, co jsme se s nima prodírali měsíc tím největším bordelem. Ty za měsíc trochu ztratily lak, místo aby byly pěkně v ose, dostaly neustálejma úderama o takzvané ,,Příměsové dřeviny" při pohledu zhora tvar S a dřevo na střence se rozklížilo na jednotlivý letokruhy. Kašlat na to, zamčít bránu a dom. Akorát je mi líto pana P., ale on už si nějak poradí.