Vítejme nové čtvrtstoletí

Kdo a co se v Praze nezměnilo několik set let - je Staroměstský orloj ! Stal se stále přitažlivým, důmyslně sestaveným strojem, ale také svými figurkami - apoštoly a soškami. Vždy, když vítáme nový rok, vzpomeneme na Orloj.

Mistr Hanuš, hvězdář a učitel matematiky na pražské univerzitě, ho sestrojil. Původní hodinový stroj patrně pochází již z dob Karla IV., který jej pro Prahu nechal sestavit u hodináře-horologa Martina. Stal se nevídaným divem světa. Až do dnešních dní.

Tento hodinový stroj má navenek dva kruhy. Vrchní kruh ukazuje hodiny, ale i kdy slunce vychází, jak se měsíc mění, ukazuje nebeská znamení. Spodní kruh je rozvržen do 12 kruhových obrazů, z nichž každý znázorňuje jeden měsíc. Je tam zobrazen celoroční život na venkově, jak jej zobrazil mistr Josef Mánes. Po obou stranách stojí sošky, Turek. smrt, lakomec a náruživec. Ti se dostávají do pohybu, když hodiny bijí.



Mockrát mi to vysvětlovali babička a děda, a vždy k Orloji moc ráda chodím. Kostlivec zvoní, a po prvním zazvonění se otevřou nad vrhcním kruhem dvě okna, a my vídáme, jak se apoštol za apoštolem ukazuje, zastaví se a ukazuje se lidem, jakoby k nim mluvil. A když se okna zavřou a apoštolové skončí, ve výklenku nad okny zakokrhá kohout a to velmi pronikavě. Tím divadlo skončilo !

Moje maminka říkávala, že vždy v dobách nejhorších byli apoštolové s námi a já tomu věřila a věřím. Dodnes přitahuje statisíce turistů z celého světa a je národní památkou, kterou se můžeme pyšnit. Kdykoliv jdu okolo vždy se zastavím a čekám na celou a na to krásné divadlo.