Ptáčci ve fraku

Kdo má rád zvířátka, tak uhodne, že ptáčci ve fraku jsou milí a mazliví tučňáci. Tato pohádka je i pro dospělé.


Představte si malého tučňáka , jak si vyšlapuje se svou maminkou a tatínkem, jen co se vylíhnul ze skořápky. Ráno, raníčko, když vyšlo sluníčko se narodil ze skořápky malý tučňáček . Dostal jméno Jihulka, tatínek byl Jihula a maminka Jihulenka. Žijí totiž v Jižním oceánu. Tatínek je opravdový fešák v černém fráčku, bílé bříško, jeho ploutve jsou ladně s vypnutým tělem , kolem krku má žlutou vázanku. I maminka Jihulenka je fešanda. Jakoby měla černé šatičky a ve předu bílou zástěrku a žluté korálky kolem krku. Oba se mají moc rádi. Dlouho se namlouvali, protože se vzájemně sobě líbili. Postavili si hnízdečko n a ostrově z kamínků a větviček a tam se narodil malý Jihulka ze skořápky, kdy ho teplíčkem zahříval tatínek. Začínal se učit kolíbavě ťapkat , zatímco ho tatínek zahříval, maminka byla na lovu pro dobroty.

Jihulkovi žijí na jižní polokouli kolem Antarktidy a na pobřežích kontinentů a ostrovů, které omývají studené proudy mířící od Antarktidy na sever k Jižní Americe, Jižní Africe, Austrálii, Novému Zélandu. Jihulka se narodil po 60 dnech ze skořápky, ze které se vyklubal. Teď ho učí tatínek s maminkou chodit a zahřívají ho na svých nožkách, aby neprochladl, protože tučňáci také cestují stovky kilometrů, aby si vynašli ostrov a potravu pro svá mláďata. Když je velká zima malincí se drží maminek a tatínků, protože je velká tuhá zima až minus 40 stupňů Celsia. Když se naučí kolibavě cupitat, tak se kamarádí s dalšími malými tučn áčky, protože pak se dostanou do školky malých, stejně tak jako děti a tam je hlídají mladé tučňačky, než tatínkové a maminky naloví potravu, kterou předávají těm nejmenším ze svého krku zobáčkem. Malí tučňáci jsou neopeření a trvá pár měsíců, než jim naroste peří. A mají ty krásné fráčky jako jejich rodiče. Pak jsou již chránění a mohou po vzoru svých tatínků a maminek se začít potápět a uvidět onen kouzelný mořský svět. Jsou to nejlepší potapěči na světě. Mají přizpůsobená svá tělíčka jako torpéda a mohou se potápět až do hloubky 500 m. Tučnáci vydrží díky svému tělíčku a opeření i ve studeném oceánu více jak čtvrt hodiny. Pak se vynoří a nesou svou potravu na břeh ke svým hnízdečkům. Poznávají se zvukovými signály a jakoby si popěvovali a vzájemně štěbetali a na sebe volali.

Malý Jihulka se kolébal a byl si velmi nejistý, ale tatínek mu dával najevo, že ho vše naučí. Bylo je vídat stále spolu a také ho musí rodiče naučit, aby se držel ve společenstvu jeho babiček, dědečků, tet a strýců, bratranců a sestřenic. Protože, když je zima a fouká mrazivý studený vítr, všichni tučňáci se přitulí k sobě a ti nejmneší jsou uvnitř společenstva, aby se zahřáli a nebylo jim zima. Malý Jihulka byl neposedný a velmi rychle poskakoval a začínal se klouzat po svém bříšku. Tatínek mu ukazoval, kam nesmí , byl to kus za velkou krou , kde se objevoval polární velký bílý medvěd, před nímž vždy odcestovali tučňáci o velký kus dá l. Malý Jihulka štěbetal, ale tatínek mu vždy vše vysvětlil a řekl, že musí jako malý poslouchat. Bylo to krásné pozorovat tatínka a Jihulku. Po chvilce k nim přikolébala fešanda mamka Jihulenka, přinesla krásný oblázek k narození Jihulky a chystala dobrý oběd. Jihulka byl moc a moc šťastný, že má tolik hodné a milující rodiče.