Esence příběhu 2. část

Zápletka
Při zkoumání příběhů jsem došel k závěru, že zápletka začíná očekáváním. Informace vedou čtenáře k tušení, že se schyluje ke konfliktu. Konflikt je působení protichůdných sil. Čtenáři musí být jasné, jaká síla postavu žene a jaká síla ji v úspěchu, brání. Konfliktů může být víc, mohou se navzájem doplňovat, zrcadlit, umocňovat nebo vytvářet kontrast. Klíčové je přesvědčit čtenáře, že na dění a jeho výsledku doopravdy záleží.

Například do westernového města přijede cizinec, který někoho hledá. Čtenář zná hledanou postavu a ví, že se nebude chtít nechat najít. Čtenář tuší, že až se setkají, dojde ke konfliktu. Cizinec si chce nechat opravit, zbraň u puškaře. Náhodná vedlejší postava mu poví, kde puškaře najít. Čtenář ví, že puškař je přítel hledaného a existuje možnost, že se u něj potkají. Čtenář už má téměř jistotu, že se schyluje ke konfliktu. Je to právě očekávání, co vytváří napětí. Čtenář vnímá, jak se konflikt blíží.

V příbězích, kde hrdina musí absolvovat dobrodružnou cestu, začíná očekávání v momentě, kdy se na cestu vydá. Protože čtenář chápe motivaci hrdiny i jak náročný úkol musí zdolat. Čtenář už zná hrdinu a ví, že nemá všechny potřebné vlastnosti, informace, znalosti, zbraně nebo předměty, které potřebuje, aby cestu úspěšně zvládl. Tím vzniká další úroveň očekávání. Jak si s tím hlavní postava poradí? Přes všechno zlo, které soustavně škodí a zesměšňuje hlavního hrdinu, hrdina dospívá a kvete ve vyrovnanou a silnou osobnost, posléze obdrží velké bohatství, království a perfektní protějšek. Chudý, někdy i utiskovaný hrdina, získá předměty nebo schopnosti. Sílu, moc, bohatství nebo přítele, partnera.

Průběh zápletky:
1) Očekávání konfliktu
2) Vznik konfliktu
3) Začnou se projevovat nepříjemné důsledky konfliktu
4) Roste motivace k vyřešení konfliktu

Při studování Agathy Christie jsem zjistil, že základní kameny jejich zápletek jsou stále stejné. Její univerzální a nadčasové zápletky, umožňují příběh modifikovat o prvky ze současnosti. Ve filmových verzích se tu a tam nenápadně vkládají různá aktuální témata, které tam autorka původně neměla. Přesto díky univerzálním zápletkám to příběh nenarušuje. Univerzální zápletky se dají snadněji adaptovat do jiné doby a jiného prostředí.

Kontext nebo děj románu je obvykle složitý. A obvykle se odehrává v dlouhém období. Obsahuje vedlejší zápletky, aby byl napínavější. Zahrnuje proto dílčí zápletky, které dávají pocit napětí, aby se zvýšila dychtivost publika. Obsahuje mnoho postav. Román potřebuje složité a rozsáhlé myšlenky, aby si zachoval svou délku. Spisovatelé začleňují do psaní určitý typ prostředí, může to být historické období nebo budování nového. Může však vyžadovat expozici při psaní nového nastavení. Což navodí novou atmosféru. Díky změnám prostředí se čtenář tak rychle neunaví (nenudí).

Zápletka je to, co posouvá děj příběhu kupředu. V zápletce vzniká souvislost s předchozím dějem a díky tomu se příběh posune. Čtenář získá pocit, že se děj vyvíjí. Samostatné zápletky ostatních postav působí lépe a napínavěji pokud mají souvislost s hlavní zápletkou. Naopak postavy, které nejsou ovlivněny hlavním dějem ani jej sami nijak neovlivňují, působí nadbytečně. Postavy se můžou nacházet v jiné části světa a žít si své vlastní osudy, ale musí být nějak provázány s hlavním dějem.

Je hybatelem děj, či postava? Rozhodně děj, ale bez dobře propracované postavy se nedá dobrý děj napsat. Takže tak trochu obojí. Děj a postavy se vzájemně potřebují. Příběhy tažené událostmi mají obvykle rychlý spád, a přirozeně tak vtahují čtenáře do děje. Necháte-li postavě větší důležitost než samotnému ději,  zápletka se potom soustředí na její vývoj v prostředí.