uh

napsala jsem ti báseň ale nechci ti ji číst ale zároveň chci protože číst báseň je něco jiného než ji psát a co když si ta slova vyložíš špatně co když jedním přídechem se změní
budu ti ji číst opatrně, jako když se rybka dotkne hladiny, jako kočičí tlapku, jako když velikým palcem hladíš včelu
tak opatrně že se ani kousek hladiny nezčeří v tvé duši a slova padnou rovnou
na dno

i chci tě milovat
chci tě milovat sebou celou tebe
po způsobu žen, beze slov
a nebo s jinými slovy
chci tě milovat, udělat lásku
zvláštní a jedinečnou
jinou než každá jiná láska
z podivných tvarů a touhy
ne jen lineární šíp monolitu lásky co jde tam
ale nikdy zpátky ale
láskou jako kruh, dorůstající měsíc, kynoucí těsto
péčí
láskou jako hnětení, jako kopřivy u kotníků
láskou jako ležet na mechovém polštáři v tichu
láskou jako polykat zemi dokud tvé uši oči nos
nejsou plné teplé temnoty
láskou podivných tvarů konců provazů
tvého těla zohýbaného
láskou tvého těla které je tvá duše chci
milovat důlky a měkká místa a křivky a svahy
a kosti a prolákliny
láskou kterou nikdy zevnitř neuvidím, jen možná potom
skrze posbírané důkazy, slova
konverzace, paměť svalů
láskou udělanou ze všeho co mám
smaltovanou ze slov doteků bolesti a dávání a dívání a
chvil kdy vidíš svět jako přes vitrážové okno
láskou udělanou z peří a mechu a vyčerpání a
dívej, dívej na to
viz
mě

(stejně to bylo hezčí anglicky)