jen, co se mi zdálo. vizuálně explicitní.
přidáno 14.07.2018
komentářů0
čteno1121(5)
v útrobách mi praskalo na tisíc vinných skleniček,
kusy jsem ze sebe kašlala ven, zvracela je společně s krví,
střípky ne a ne pustit se mého hrtanu

ani ten psík béžový se nepustil,
zuby ostré, zrovna jak ze sklenice vytržené,
a já ho pomalu jednou rukou rdousila v bolestivé křeči nás obou

kůže mu začala slézat ze svalů, žilnatých, barevných a zaleptaných rudou tekutinou

v takovém utrpení se psíkova hlava oddělila od těla
a já ji svírala dál, tlamička povolila,
zděšena hrůzou mého krutého trestu

ani jeden jsme za to nemohl

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
psodravci : trvalý odkaz

Následující deník autora : zcestná
Předchozí deník autora : upcycle

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming