Take me to the stars

Znáte to: Vrátil jsem se z dovolené - odpočatý, plný energie a nápádů. Otevřel jsem si seznam.cz a tam: Martin Konvička spáchal teroristický útok na Staroměstském náměstí.

Tahle zpráva (a následná diskuze) mě rozčílily natolik, až mě z toho rozbolelo břicho a chytl jsem střevní chřipku. Zůstal jsem doma na nemocenské a tu jsem (kromě spánku) trávil čtením.

Stačilo málo - únava z nemoci, jedna politická diskuze, domnělá nespravedlnost, jeden den v práci a náhle jsem se vrátil do stavu před dovolenou: Stejná únava, stejná nálada a chuť na stejnou hudbu.

* * *

Synthpop měl vždycky pochopení pro téma odcizení lidí a já měl vždy pochopení pro Synthpop. Objevil jsem S.P.O.C.K. Zaujali mě hitovkou Alien Attack a už jsem se vezl. Hlavou mi znělo Never trust a Klingon, poněkud nesvá Spooky ale hlavně refrén Take me to the stars:

Vem mě ke hvězdám,
já chci opustit zem.
Zmizet v dálavách
(a už konečně)
sbohem dát lidem.

* * *

Něco se však přes dovolenou změnilo. Zatímco před dovolenou jsem si tuhle píseň zpíval ze znechucení nad lidmi, po dovolené jsem si jí zpíval více doslova. Během nemoci jsem totiž četl sci-fi.

O sci-fi se někdy říká, že je to úniková literatura. A docela to i funguje - čtenář si lítá vesmírem a střevní chřipka s docentem Konvičkou zůstávají na zemi.

Funguje to ale jen při čtení. Při psaní se totiž ukáže to, o čem nás učí Lemova Solaris, a totiž že do vesmíru si své osobní problémy bereme sebou.

Mám už delší čas rozepsanou jednu sci-fi povídku. Napsal jsem celkem povedený začátek a vymyslel děj, odkazující se právě k Solaris. Vím, jak to má pokračovat, a vím, jak to skončí, ale ne a ne to dopsat.

Povídka se totiž dotýká jednoho pro mě palčivého problému. Ba co hůř - její námět je vlastně odrazem mých nejhorších úzkostí. Přesto věřím, že se mi někdy podaří povídku dokončit. Jednou, až její námět nebude ze života ale čistá sci-fi.

* * *

A planet full of beings,
no one looks the same
Strange ways of acting and
no one thinks the same
Inimical, irascible,
emotional, illogical
Some thousand years of so called life
hasn't proved anything at all
Take me to the stars, I want to leave this place
Fly across the universe, never see this race
Some lunatic gets a crazy idea and
all of a sudden people die
No one really dares to get involved,
the reward is a hole between the eyes
Chemicals, girls and children too,
life is a merchandise
Money is the law and rules the world,
everything got it's price
Take me to the stars, I want to leave this place.
Fly across the universe, never see this race