Luv your life

    Šla jsem za vlastním čarodějem, čarodějem nikoliv ze země Oz a on mi pošeptal jen tiše...tichounce...pošimral mozkové buňky...o půl třetí ráno...možná
  Stáhla jsem si všechna alba své oblíbené kapely ( přijdu do pekla) a v tramvaji nechala řvát mp3ku na plné pecky a jenom jsem si zpívala a žasla jsem nad tím, kam může člověk dojít, když na to MÁ ( kolik emocí dělí grunge a Beatles...možná méně, než by člověk řekl) a nechala jsem se unášet a držela si čelist a trošku jsem záviděla...protože spousta věcí se přeceňuje. A pak mi došlo, že svět má barvy, zatímco mi mozek z hlavy vytloukaly kytarové riffy a těžká basová linka ( a důchodce si raději přesedl na druhý konec vozu)
  Byla jsem off - line čtyři měsíce, než přišlo satori a mě došlo, že I´m really not a teenage girl with suicidal dream, vím co mě čeká a vím....ale nejde utíkat donekonečna.
Revize jízdenek. Nenávidím permanentně nadšené lidi a tak jsem se rozhodla,že zmlátím realitu.
Až na to budu mít.
Z kofoly mívám noční můry