přidáno 30.06.2014
komentářů0
čteno784(4)
Začínám být na pokraji svých sil.. Bydlíme tu asi dva a půl roku a je tu zase takových krámů!!! A když se tím probírám a přemýšlím, co bych vyhodila, nakonec zjistím, že všechno úplně nutně potřebuju.. (ale sbírku holčičích časáků jsem nakonec fakt odnesla do popelnice na papír)
Jsem unavená, můj pes je asi nemocnej, babička mýho kluka mě furt úkoluje (už ať jsme pryč!), můj kluk má taky plno krámů a všude je neuvěřitelnej bordel.
Podle kalendáře by mělo být léto, ale když se snažím vyvětrat a trochu odpočívat, začínám se klepat zimou a prohrabávat se pytlema a hledat svetr. Nakonec si půjčím jeho mikinu.
Už asi jen dva dny a nic není hotovo. Ani tady, ani tam. Připadám si zoufale a už se vidím, jak za dva dny budu courat k dodávce a strkat do naložených pytlů zapomenuté věci.
A navíc mi došel energeťák!
Moje máma vždycky říkala, že je lepší vyhořet, než se stěhovat. Když jsem byla mladší, tak jsem to nechápala. Nikdy bych nechtěla přijít o všechny svoje věci. Ale když se vám to nakonec jednou stane, zjistíte, jak vás to osvobodilo. Lpět na věcech je děsně svazující.
Vzpomínky zůstanou...
P.S. Všechno nejlepší všem Šárkám.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Stěhování : trvalý odkaz

Následující deník autora : Kdy se z chlapa stane sobec??
Předchozí deník autora : To byl Valentýn?

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming