přidáno 27.08.2013
komentářů0
čteno1073(8)
Sbohem a šáteček!
Tak už se neuvidíme nebo jo, ale kdo ví kdy. Ruce se mi ještě třesou (z nervozity asi) a to, že dopad paliček v tom prázdnym sále zní ještě půl hodiny mi vlastně ani nevadí. Jenom je mi líto, že teď, když jdu městem, nepotkávám ty samý rozjařený či naprosto zdevastovaný úsměvy a neslýchám radostné pozdravy či necítím vřelé poklepání na čelo.
Tentokrát jsem ale vyšel s úsměvem na tváři a slzou štěstí v oku,
tentokrát to dopadlo jinak,
tentokrát to bylo mnohem lepší,
tentokrát to zanechalo hlubší dojem
a vůbec tak.

Co bude dál, to netuším - Nebo jo, ale kdo ví kdy. Ruce se mi třesou taky z toho, že město přestalo hrát a ztichlo do nostalgického klišé, které se stále odráží od stěn a skučí jako meluzína v komíně.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ztichlé město : trvalý odkaz

Následující deník autora : Příští zastávka?
Předchozí deník autora : It was raining whole day

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
veronika řekla o Liss Durman :
liss..rozumime si, vzdycky se ti snazim komentem neco sdelit, ale asi ne vzdycky se mi to podari..co bych ti chtela rict je to, ze sem rada, ze te znam-neznam a jestli si v ty plzni, tak se koukej nekdy ozvat...:)...libi se mi, jak si uprimna a stojis si za tim svym..
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming