Mám ráda muže...

Je tak moc špatný, když chce člověk vědět, že je pro někoho důležitý, že má někoho, kdo je zde pro něj.... někoho, kdo ho má fakt upřímně rád?
Potřebuji už najít někoho takového. Abych pravdu řekla nikdy jsem nebyla moc na vztahy. Každý můj vztah začal skřípat už po dvou, třech měsících. Pro mě není ani tak důležitá nějaká ta vážnost soužití dvou lidí, nepotřebuji ani, abych pro druhého byla středem pozornosti, věnoval mi všechen svůj čas...NE!
Chci jen ten krásnej hřejivej pocit, chci aby mě někdo pořádně chlapsky obejmul a já se cítila v bezpečí.
Říka se, že vodnáři vyžadují svobodu, prostor, který věnují sami sobě, těžce nesou autority, příkazy a obloukem se vyhýbají závazků. Je to svatá pravda, přesně taková já jsem a umožňuji polovičce, to stejné, co je důležité pro mě.
Možná jsem měla smůlu na špatný kluky, nebo z nich špatný kluky dělám já, ale pokaždý se z nich stanou žárlivci, kteří mě chtějí mít stále u sebe. Potom se jim začnu vyhýbat, vymlouvat se ze schůzek a takhle to postupuje až ke konci vztahu.
Jenže mě už tyhle krátké známosti nebaví. Vždycky jsem tíhla ke starším mužům a mam nějakej takovej vnitřní pocit, že u nich mě čeká štěstí. Snad budu taky jednou uplně spokojená s člověkem, co bude mít obdobně priority jako já.