Můj večer

Sedím v posteli, na nočním stolku bílé víno a v hlavě neskutečný chaos, rozruch...
Poslouchám UDG a snažím se uklidnit sama sebe, bude zase dobře.
Šeptám si texty písniček, znám je nazpamět.
Koukám někam do prázdna a snažím se na nic nemyslet, neumím to.
Nejraději bych se k někomu přivinula, vnímala tlukot svého srdce...
Možná by se dostavil i pocit spokojenosti.
Ani jsem si nevšimla, že dohrálo album. Potřebuju nějakou pořádnou muziku a ne tyhle pomalé smutné texty.
Přivoním si k vínu, nevím proč to dělám, snad jsem to odkoukala u známých, ale rozhodně nepoznám, zda je dobré nebo není. Je mi to celkem jedno, jde jen o ten pocit. Napiju se, zavřu oči a je to tu zase, začínám se litovat...
Přesně tohle na sobě tolik nesnáším. Sebelítost mi není přijemná u nikoho...
Chtěla bych spát... klidně a spokojeně spát...
Už vlastně ani nevím, kdy jsem naposledy spala celou noc v kuse.
Je to možná tou samotou. Někdy mi vyhovuje... když jsem sama, se svou introvertní stránkou není nic přijemnějšího, ale jindy bych chtěla mít kolem sebe spoustu lidí a bavit se.
Do klubů moc nechodím, raději si s někým popovídám v hospodě u vína nebo rumu...
Moje věty jsou zmatené stejně jako moje osoba, stejně jako moje myšlenky a stejně jako celý můj život.
Dobrou noc...