Jsou představy špatné?

Jako malá holka jsem si půjčila mámy telefon a projížděla zprávy v něm.
Dozvěděla jsem se o schůzkách, které podniká skoro každý den s jedním chlapem, zatímco táta si myslí, jak tvrdě pracuje. Když se vrátí domů je akorát protivná a on ji obskakuje, dělá jí kávu a snaží se být tím nejlepším manželem.
Nechci tady sdělovat, jak jsem se trápila, jak jsem to řešila, když jsem se to dozvěděla a nic podobného.
Chci jen říct, že nevěra je něco, co doopravdy dokáže velmi ublížit, pokud druhý člověk miluje. Kdo bezmezně miluje a je ve vztahu maximálně spokojený, dle mého názoru nepodvede.
Sama jsem se dostala do situace, kdy jsem se cítila naprosto zbytečná, nicotná, odkopnutá a podvedená. Jenže já hloupá a zaslepená naivní láskou dala přednost klukovi, který je mi dnes k smíchu.
Naštěstí jsem se poučila. V tomhle směru žádné druhé šance už nikdy dávat nebudu.
Na druhou stranu ale nadávám sama sobě a to kvůli mým myšlenkám…
Představuji si spousty kluků se kterými něco mám. Je to jen fantazie, nechci ji převádět do reality. Nechci být stejná jako ona.
Bojím se toho ale. Co když se jednou myšlenky stanou skutečností?
Mám přítele se kterým si rozumím, je mi s ním vážně dobře, tak proč takovéhle představy?
Jsem špatná?