Den (4+2).

V mládí člověku stačí, že má do něčeho chuť – a není nač se ptát, všechno je prosté. Měli jsme chuť hrát divadlo – tak jsme hráli! A všechno šlo jakoby samo od sebe. Nenapadlo nás, že bychom mohli hrát nesprávně. Hráli jsme přece hru, jak byla napsána. Hráli jsme podle svých představ a možností to, co jsme přečetli, v dobré víře, že děláme všechno tak, jak tom má být.
Ale s dospíváním roste odpovědnost, s odpovědností se přihlásí pochbnost a s první pochybností je konec blažené prostoty. Je tu kladení otázek a hledání odpovědí.

//R. Lukavský