Den (4+2/2)

Alexandr Galič
Petěrburská romance

Sám na sobě zlo páše
a naši lítost stěží zaslouží,
kdo snáší to, co bez podlosti nelze snášet...
N. Karamzin

Věnováno N. Rjazancevové

Chtěl bych klid, ale pravý,
ne ten můj strojený.
Na zadní most se staví
jako kůň cvičený.

S jitrem pluk nástup má tu,
do čtverců sevře šik
k Synodu od Senátu
pevně jak čtyřverší.

Co se tu všechno stalo
nad ránem, nad vínem,
co se tu navzývalo,
co se tu nažvatlalo
- můžeš-li, vzpomínej.

Samé rány a ztráty
pod touhle oblohou.
Mlčením vždycky platí
ten, kdo byl u toho.

Korneti, praporčíci,
neochmýřené mládí,
blouzní ve světle svící,
marně by člověk radil.

Vy máte mít své lásky,
já se zas léčit v lázních...
"Tyrani! Blaho vlasti!
Svoboda!" řvou ti blázni.

I já vyšel z praporčíků
a zažil jsem tuhé boje
a v tom nerozvážném křiku
jsem slyšel i mládí svoje.

I já soptil na tyrany
a horoval pro svobodu
a šly mi ty řeči samy,
když víno jsem pil jak vodu.

Jak sluší se patří,
v to ráno jsem nikam nešel.
Já nechal se moudře zapřít
a myslel, že čest to snese.

A potom jsem musel zažít,
jak vadne a oprýskává
před sluneční jejich září
má zvetšelá, zašlá sláva.

Když ozvou se staré rány,
já cítím, jak čas je v chodu.
A já soptil na tyrany
a horoval pro svobodu...

Navěky v duši zebou
ozvěny, ohlasy.
Zkušenost sama sebou
nikoho nespasí.

Přeříkej všechna slova
na všechny způsoby
- Klodtovi koně znova
uzdě se podrobí.

Osud má stejné cesty,
zkouší nás vždycky zas:
Svedeš jít na náměstí,
troufneš si na náměstí
v den, kdy nastane čas?

Neboť pluk nástup má tu,
do čtverců sevře šik
k Synodu od Senátu
pevně jak čtyřverší.

22. srpna 1968