Manuál vysokoškoláka I.

Manuál vysokoškoláka

1. Co si neoběhneš, nevyřídíš, nevyřveš, to nemáš.
Pro mě to byl největší šok. Člověk, který je ze střední zvyklý, že mu učitelé naservírují všechno pod nos od rozvrhu přes volnočasové aktivity, byl mírně řečeno v háji. Na výšce platí, že všechno je na studentovi – sledovat vývěsky, koukat pravidelně na internet, číst směrnice rektora a děkanátu, hlídat si vyplněný index a všechny množné termíny.

2. Počítačový systém, studijní agenda
Hlavní je se s ním naučit dělat co nejdříve a co nejlépe. Zjistit si, jakou má člověk univerzitní mejlovou adresu, naučit se zacházet s různými kolonkami a hlavně….NEZAPOMENOUT HESLO. Vynaložená námaha se vrátí na konci semestru, kdy nastane boj o zápis na zkoušku a různé předtermíny. Platí, že kdo dřív přijde, vyhrává (pokud náhodou nespadne síť).

3. Řešení problému, aneb panebože, poslouchá mě vůbec někdo?
Vyplývá z bodu jedna. Když se vyskytne nějaký problém, je nejlepší ho okamžitě řešit. Tzn. Poptat se studijního poradce, tzn. Tutora, což bývá většinou člen katedry, který má na starosti radit (aspoň teoreticky) vyplašeným prvákům. Když selže on (a jako že selže), pak je na řadě sekretářka katedry a nakonec všemocné a většinou neoblíbené studijní oddělení.
Dá se také kontaktovat stavovská unie studentů, což jsou většinou studenti vyšších ročníků, kteří už mají svoje zkušenosti a dokážou vyřešit spoustu problémů, se kterými si člověk neví rady, ať už školních nebo obecně studijních.

4. Studijní oddělení
Přesně a pokud možno jednoduše formulovat svůj dotaz, kterému by mělo předcházet studium všech možných směrnic. V osobním kontaktu je třeba zachovávat důstojnost (nejdůležitější lidi na uni jsou uklízečky a pak…světě div se, ženské ze studijního – aspoň ony si to myslí) a chodit zásadně pouze v úředních hodinách, jinak člověk letí jako hadr a zastaví se až u vchodu do školy. Dobré je chodit na studijní ve skupince – min. dva lidi, protože podávané informace mohou mít každý týden jinou podobu, tzv. demoverze a když už…tak má člověk aspoň za a) svědka a za b) spolutrpitele.


5. Konzultační hodiny
Nutné dodržovat, teprve ve vyšších ročnících se dají obejít, např. při přípravě bakalářky apod.
U spousty vyučujících se ale dá domluvit, např, napsat mejl s žádostí o konzultaci mimo konzultační hodiny.

6. Oslovujeme, voláme
Zatímco na gymplu byli všichni pány profesory, na výšce je mnohem přísnější hierarchie, kterou je vhodné dodržovat. Má-li vyučující na dveřích napsáno doc. Pak se oslovuje jako docent a ne jako profesor ( vlastní zkušenost ). Největší potíž bývá s tituly za jménem. Uvedu pár příkladů:
Prof. PhDr. Jiří Chocholoušek, Ph.D (Csc., DrSc). – pan profesor
Doc. PhDr Jiří Chocholoušek, Ph.D – pan docent
PhDr. Jiří Chocholoušek, Ph.D- pan doktor
Mgr. Jiří Chocholoušek, Ph.D. – opět pan doktor
Mgr. Et Bc. Jiří Chocholoušek – pan magistr
apod. Obecně oslovujeme nejvyšším dosaženým stupněm, přičemž Ph.D. znamená doktor stejně jako RNDr, PhDr, MVDr, akorát je významnější a má přednost.
Je třeba tohle ovládat ještě dřív, než člověk vstoupí do kabinetu, protože na tohle si na škole POTRPÍ VŠICHNI.