Krátký ponurý příběh vhodný na dlouhé cesty.

Kosmický nihilismus okořeněný překlepy, které proklouzly korekturou. Snad je omluvíte.

Krátká povídka plná mrazivého trýznění a husí kůži nahánějících slovních obratů. Je napsána jistým prazvláštním napůl poetickým stylem, který by snad mohl někomu při čtení činit potíže či mu zkrátka nemusel být po chuti.

Když slunce zajde a světa zhostí se kosmické ticho, slyšet můžeme i to, co jest pozemským uším skryto.

Rouhačský antinatalismus.

Zlehka asociovaná nespisovnost.

Jednohubka zrozená v záblesku okamžení.

Kompozičně nevyrovnaná alegorie inspirovaná jistým přírodním fenoménem.

Upřímě, nevím. Na povídku moc krátké na miniaturu možná moc dlouhé. Tohle jsem napsal jen tak z rozmaru chvíle, něco jako procvičení.