Smrtikruh

Mravenci hbití se mi pod nohama jeví,
po zemi se hemží, pádí – kam to sami neví,
vedeni pudem pachtí se bez tázaní
jednou tam a zase zpět,
v iluzi že mýtina jest celý svět,

jak je dlouhý den
svůj mrzký život dávaj´ všanc,
příroda zbrocená krví ztrácí glanc,
však královně smrt tisíců se rovná,

a tak bez váhání, bez pražádných pochyb
přerázně jdou rce jim srdce, „pohyb – pohyb!“
královna je matka, cestou, neméně pak cílem,
původ, příčina i důvod všeho hemžení,
alfa a omega všeho mravenčího snažení.

´Ach, ale kde je naše královna?´
každý z nich se táže,
´nač je nyní naše bytí, všechny dělnice a stráže?´
V hrozný bludný smrti kruh uvrhla je beznaděj,
hledání ustalo, nyní ve smrti se předháněj.