přidáno 20.04.2021
hodnoceno 4
čteno 616(7)
posláno 0
vzpomínám dotyků na tisíc,

tvoji šíji, taky líc,

houpali jsme na prazvláštních hladinách

v záři barev se vznášeli jak ve snách,

zatímco svět kolem nás zmíral,


poté přistoupil osud,

co na nás pobaveně zíral,

přišel pro svou daň,

duši mou objal v kostnatou dlaň,

a mačkal, mačkal

až ze mne prýštily slzy,

modlil se ať pomine to brzy,


hasnu stále zas a znova,

neboť já jsem osudem
přidáno 27.04.2021 - 15:11
Mizim Vdálce: Díky
přidáno 22.04.2021 - 00:57
Zajímavá...
přidáno 21.04.2021 - 06:53
Líbí se mi to odhalení rozštěpu osobnosti. Sami jsme osudem a šlapem si po štěstí...
přidáno 20.04.2021 - 21:30
Zajímavě napsane

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Serotoninová princezna : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Potřebuju se napít
Předchozí dílo autora : Jitřní

» narozeniny
Traci [17], Ed.HaNy [14], Dany Lujs [14], Calime.CZ [13], Pavla358 [11], Verča Lazarú [2]
» řekli o sobě
človiček řekl o "Autor"sám :
Jsme stejní,ve verších ostatních hledáme sebe,hledáme odpovědi na své pocity,emoce,lásky,bolesti trápení.Jsou verše které nás přesahují a verše které teprve rostou,přesto to píše jedna velká bytost složená z lidí,Mějme tu bytost,naše kolektivní fluidum rádi,rozvíjejme ho a pomáhejme mu.S láskou k Vám všem človíček.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming