 20.04.2021 4 587(7) 0 |
vzpomínám dotyků na tisíc,
tvoji šíji, taky líc,
houpali jsme na prazvláštních hladinách
v záři barev se vznášeli jak ve snách,
zatímco svět kolem nás zmíral,
poté přistoupil osud,
co na nás pobaveně zíral,
přišel pro svou daň,
duši mou objal v kostnatou dlaň,
a mačkal, mačkal
až ze mne prýštily slzy,
modlil se ať pomine to brzy,
hasnu stále zas a znova,
neboť já jsem osudem
tvoji šíji, taky líc,
houpali jsme na prazvláštních hladinách
v záři barev se vznášeli jak ve snách,
zatímco svět kolem nás zmíral,
poté přistoupil osud,
co na nás pobaveně zíral,
přišel pro svou daň,
duši mou objal v kostnatou dlaň,
a mačkal, mačkal
až ze mne prýštily slzy,
modlil se ať pomine to brzy,
hasnu stále zas a znova,
neboť já jsem osudem
21.04.2021 - 06:53Líbí se mi to odhalení rozštěpu osobnosti. Sami jsme osudem a šlapem si po štěstí...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Serotoninová princezna : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Potřebuju se napít
Předchozí dílo autora : Jitřní
