Než umřu

Napřed nemohla přijít na to, co jí na tom pohledu tak nesedí. Jistě, vidět někoho psát na papír není něco, co by na veřejnosti bylo k vidění zrovna běžně, ale také to není nic, co by mělo člověka vytrhnout z jeho denního stereotypu.
Potom vzhlédla k tváři, která do toho papíru soustředěně zírala a měla jasno. Důvod, proč byl ten pohled tak zvláštní byl ten, že vůbec netušila, že V. umí psát.
Dobrá, takže teď to ví a může v klidu pokračovat v cestě za tím, kvůli čemu původně přišla. Měla by, rozhodně by měla. Jenže její nohy ji neposlouchaly. Vydaly se lehkým krokem k jeho stolu a rty se samovolně zkroutily do krutého úšklebku. Prostě nedokázala odolat. Byla příliš slabá. Nedokázala odolat té touze jít a říct nějakou sarkastickou poznámku. Byla normální závislák, to byla.
Chvíli nad ním jen tak mlčky stála a v duchu se opájela tím nepřeberným množstvím možností, které teď má. Tolik věcí, které může říct, tolik způsobů, jak ho urazit. Jak si má vybrat?
V. vzhlédl a zastavil svůj pohled v jejím výstřihu. Tvář se mu roztáhla do širokého úsměvu, jako pokaždé, když s ní mluvil. ,,Hele, koho to tu máme. Přišla jsi na kus řeči se starým kamarádem?“
Nenápadně se pokusila podívat na papír, ale zakrýval ho svou rukou. No, jestli se za to stydí, tím líp. Zatvářila se sladce a přívětivě. Navodit falešný pocit bezpečí nikdy neuškodí. ,,Copak to píšeš? Snad ne milostnou báseň?“
Pokrčil rameny. ,,Však víš, v hloubi duše jsem citlivý romantik.“
Srdce jí bušilo, celá se třásla vzrušením. Teď, teď to přijde… Nadechla se a:,,Jasně, umím si to živě představit - ,Tak jako Slunce patří na nebe, tak já patřím na tebe.´ Skoro té holce závidím.“ Na okamžik zavřela oči v čisté rozkoši, tak malý okamžik, aby si toho nemohl všimnout. Lepší pocit prostě neznala.
,,Teda, máš fakt talent.“ ocenil ji. ,,Zrovna tady ten verš jsem hledal.“
Sesunula se na židli před ním. Nemohla si pomoct, chtěla víc. Když to zpozoroval, jeho typický úsměv se objevil znovu. Pak ale prohlásil celkem normálním konverzačním tónem:,,Není to básnička. Je to takový… seznam, co jsem si napsal před pár lety a teď ho probírám.“
,,Hm.“ řekla neurčitě, zatím sbírajíc informace. ,,Seznam čeho?“
,,Věcí, které chci stihnout, než umřu.“
Zamrkala. To nebylo fér, to bylo příliš snadné. Vždyť na to nemusela ani nic vymýšlet, stačilo jen říct:,,Tak se pochlub.“
,,Tohle je ale dost soukromá věc.“ prohlásil vážně. Jen se na něj dívala. Uběhla vteřina. Dvě. Tři. A potom:,,No tak jo.“ a pubertální zachichotání. Potom zvedl papír do výšky, důležitě na ni pohlédl zpoza okraje, odkašlala a začal:,,Mít sex minimálně s dvaceti ženami. Mezi nimi musí být jedna černoška, jedna slavná herečka nebo zpěvačka, jedna letuška, jedna vdaná žena a jedna emancipovaná dobře postavená žena v přiléhavém kostýmku a brýlích.“ Opět na ni pohlédl, tentokrát tak slizce, že měla chuť otřít si obličej. ,,Splněno.“
Zatímco na papíru něco fajfkoval, zavrtěla hlavou. Snadné, prostě příliš snadné.
,,Mít sex se dvěma ženami najednou. Možno zahrnout i ženy z předchozího bodu. Splněno.“
,,Přeskoč prosím na jakýkoliv bod, který v sobě nemá slovo ,,sex“.“
To ho trochu vykolejilo. Podíval se na seznam a dobrou minutu po něm přejížděl prstem. Potom pokračoval:,,Mít po sobě pojmenovanou ulici… Zatím nic… Alespoň jednou si zajít do posilovny… Člověk by měl zkusit všechno… Přeběhnout nahý po Václavském náměstí… Splněno. Bohužel.“ Na chvíli se zadíval do dáli, jakoby si vybavoval nějakou hodně nepříjemnou vzpomínku. ,,Zrovna tam byl zájezd Nezadaných důchodkyň z Ruska…“ otřásl se a ona se rozesmála. ,,Vydělat milión jakýmkoliv způsobem a jít se posmívat učitelce ze střední…Přečíst všechno od Dostojevského… Co to tady dělá? Asi jsem zrovna chodil s nějakou intelektuálkou…. Moment…“ vzal tužku a něco přeškrtl. ,,Přečíst… jakoukoliv… knihu… Tak. Hrát ve filmu… pilotovat letadlo a přežít to… říct otci, že je studený tyran a matce a matce, že je maniakální manipulátor… Tenhle bod si schovávám na smrtelnou postel… Zamávat Petrovi, ahoj!“
Otočila se právě včas, aby viděla, jak na něj někdo kýve ode dveří. V. vstal. ,,Za chvíli jsem zpátky, nedotýkej se toho seznamu, a když najdeš něco moc intimního, tak… si to užij.“
Jakmile byl vzdálený na dva kroky, dychtivě nahlédla do papíru ve snaze najít něco pořádně kompromitujícího. Našla jen cestovat k Niagarským vodopádům, namlátit Jendovi Nováčkovi a úplně naposled se na kraji krčila tři prostá slova:,,Žena a děti.“
Napřed nemohla přijít na to, co jí na těch slovech tak nesedí. Potom si uvědomila, že to byl pořád V. rukopis a jeho seznam, a měla jasno.