Zvukotemno

Mysleli jsme si, že nás nikdo nevidí,
když jsme odklízeli nahá těla,
co místo srdcí jizvy měla.

(Zbaveni pocitu viny
žili jsme jenom z poloviny. )


S každým ránem, s každým probuzením
poznáváme, že ten druhý žije
že toho druhého srdce bije.


Pocity hladu a ticha,
dýchají nám na otevřené rány
a poslední lži byly zašeptány.


Miluj mě, jak když jsme zabíjeli,
dokud nás neviděli.


(Byl to divný pach - tys cítil strach!)


Budu tě milovat
a s láskou čarovat.





Tvoje láska mě bodá a bodala
a tu mou udala.




(Chci vrátit čas, chci létat zas!)




Padám a vím, že od tebe
nikdo mě nevidí...

nejsem

nejsi

nejsme.




Jen zvukotemno... a prázdné sliby.