Zvukotemno
Mysleli jsme si, že nás nikdo nevidí,
když jsme odklízeli nahá těla,
co místo srdcí jizvy měla.
(Zbaveni pocitu viny
žili jsme jenom z poloviny. )
S každým ránem, s každým probuzením
poznáváme, že ten druhý žije
že toho druhého srdce bije.
Pocity hladu a ticha,
dýchají nám na otevřené rány
a poslední lži byly zašeptány.
Miluj mě, jak když jsme zabíjeli,
dokud nás neviděli.
(Byl to divný pach - tys cítil strach!)
Budu tě milovat
a s láskou čarovat.
Tvoje láska mě bodá a bodala
a tu mou udala.
(Chci vrátit čas, chci létat zas!)
Padám a vím, že od tebe
nikdo mě nevidí...
nejsem
nejsi
nejsme.
Jen zvukotemno... a prázdné sliby.