Lihovkou na břicho

Splet’ jsem si planetu –
v dálce zřím ostatní vesmírné lodě.
I když jsem namísto téhle chtěl támhletu,
přestože našel jsem plán cesty na netu,
přistál jsem na jiném bodě.

Z kokpitu zvědavě zírám -
divím se, kde jsem to přistál.
Duše se úzkostí svírá,
když vidím ta neznámá místa.

Ptám se sám sebe, zda mi nic nehrozí -
a sám si odpovím: „Poběž, nic!“
Zpit tvou krásou údolí, oblin a erozí
říkám si: To je ta nejhezčí z oběžnic!!

Všechny ty oblasti,
kouty a poklady
nacházím jen na tvém těle.
Toužím-li po slasti,
vydám se pohladit
nejhezčí z vesmírných těles.

Když letím k tobě - já,
nezkrotný donkichot,
vítám tvou snahu;
kreslíš si (dospělá)
lihovkou na břicho
vzletovou dráhu.

Říkáš mi – kdybych prý neporozuměl:
„To abys napříště přistál zas u mě.“