.

dívám se po obrazech

při pohledu na ně hledám
v sobě vše,
co jindy nenacházím

vidím
klavíry zavěšené na stromech,
světlo utopené v kalužích,
brutální vraždy
jako stíny úspěchu
/kolik jste toho už v sobě zabili?/

místnosti,
kam vaše kroky nikdy nevedly,
volání o pomoc a tiché vrnění kočky

mizerná rána s kávou,
a oči, co vás změnily
cesty do vašeho vědomí, co podnikl někdo jiný.

sliby
sliby jsou jen rohožky před cizími dvěřmi
hodně lidí se u nich zasekne
/preferuju ty, co je přeskočí/

nikdy nevíte,
co přesně jste tam uvnitř