Zamyšlení o vzniku života a vesmíru (převzaté z mého webu) pro náročnější. (Poznámky pod čarou jsou náhradou za absenci možnosti vložit hypertextové odkazy.)

Do úvahy zasazená vzpomínka na geniálního bastlera (kutil přes elektrotechniku), se kterým jsem kámošil na prvním stupni ZŠ. Jde o aktualizovaný (podle mého vkusu nejzajímavější) výstřižek z článku Extrémní zkušenosti.

Třetí část střídavě-kolektivně psaného díla, ve které Nezjištěno Procházka, redaktor turistické agentury mapující neobvyklá místa, v podzemní temné vyasamblážované místnosti intimně poznává mladého excentrického umělce Aldo Nováka. Kdokoliv může připsat vlastní pokračování podle pravidel viz. konec.

Další zamyšlení o tom, že proces lidského poznávání nemůže a nemá fungovat čistě vědecky. Věda je pouze jednou ze sfér globálního mozku, na kterém se podílí každý jedinec, aniž by si toho musel být vědom. Originální verze článku i s pár odkazy je zde: https://swortys.blogspot.com/2020/06/epistemologicky-anarchismus-nejen-smysl.html

Dadavěda je most mezi uměním a vědou či filosofií, resp. katalyzátor epistemologického anarchismu. A v tomto dadavědeckém experimentu jsem povolil uzdu fantazie, abych hledal mezioborové souvislosti zdánlivě nesouvislých jevů a následně vznášel řadu podivných otázek, které však mají hlediska, ze kterých dávají až překvapivý smysl.

Experiment, který začal psaním nekonečného slova složeného ze vzájemně prolnutých slov, která od jedenáctého začínají jakoby dávat smysl, přičemž dílo začalo jednovětně popisovat vlastní vznik tak, že se popis začal stávat svým vlastním popisem, což mě inspirovalo mj. k vymyšlení pojmu rekurzismus.

Komentář k úvaze, který přerostl v dílo, jež se zamýšlí nad vztahem postfaktismu k remakům, zprostředkovanosti vidění, dynamickou rovnováhou stereotypnosti a experimentálnosti či nad jakýmsi decentralizovaným/ distribuovaným spoluautorstvím.