Sebevražda kámoše bastlera

Správné poznávání různorodých extrémů vede k moudrosti (ve smyslu dovednosti efektivně a flexibilně vyvažovat životní extrémy) a ta ke štěstí. A když jsem se před časem zamýšlel, jaké jsou mé nejsilnější životní zkušenosti spoluutvářející mou moudrost, tak mi došlo, že to jsou ty, které se dotýkají smrti, vážného ohrožení zdraví či vážného ohrožení životní situace.

Jsou to zkušenosti, skrz které když se člověk podívá na své všední problémy, tak mu připadají mnohem banálnější (vskutku uvolňující pocit). A jsou to zkušenosti, které duševně zdravý člověk nechce zažít, ale když už se tak stane, tak si z nich alespoň vezme silné poučení o fungování života v extrémech (které nám jinak populární filmy předhazují velmi zkresleně).

Zde bych z článku Mé extrémní zkušenosti uvedl tu možná nejzajímavější. Nejzajímavější proto, že se vztahuje k přátelství s unikátní osobností.

Ještě na prvním stupni základní školy jsem začal chodit do kroužku mladých debrujářů, i když jsem byl mladší, než byl požadovaný věk. Tak jsem poznal další nadané děti, které se zajímaly o vědu a mezi nimi byl i jistý mladý (ale o několik let starší než já) kutil-génius přes elektrotechniku, resp. bastler, o kterém jsem zjistil, že bydlí nedaleko a začali jsme kámošit.

Byl tak nadšeným sběratelem elektrosoučástek, že vyplňovaly většinu nábytku v jeho pokojíčku. Třeba velký šuplík pod postelí přetékal pouze elektrosoučástkami nebo měl i vlastní organizér na jednotlivé typy součástek.

Dále pamatuji, že si vytvořil jakési vlastní zařízení zabudované do poměrně velké kartonové krabice se spoustou diod a knoflíků. Byl tak nadaný, že sbíral i vyhozené počítače od kontejnerů a pak je opravoval. Nebo jednou ze srandy zprovoznil i demontovaný airbag.

Nepamatuji, že by nějaké součástky kupoval - místo toho jsme se šroubováky a štípačky obcházeli kontejnery, černé skládky nebo jsme nepozorovaně vnikli do kovošrotu a tajně usnadňovali demontáž. Cestou mi vyprávěl např., že prý nějací jeho kámoši si z jednotlivých dílů sestavili vlastní vozidlo, ale elektronika je zajímá spíše tak, aby měli co nejhlasitější reproduktory. Nebo jindy vyprávěl, že zná lidi, kteří se pokoušeli o antigravitaci pomocí elektromagnetů (ale tady si nejsem úplně jistý, zda to náhodou neříkal jiný z debrujářů, protože nás zrovna bylo víc pohromadě).

A ještě po těch výpravách jsme odpočívali třeba v obřím zapomenutém článku betonové roury v areálu opuštěné továrny. S trochou nadsázky by se dalo říct, že jsem s ním zažil své první urbexy. Ach ta nostalgie, :D! Jináč tehdy u té betonové roury jsem našel mj. lahvičku se zelenou barvou, kterou jsem později zředěnou přelil do mé odměrné baňky (spolu s trochou sava, xD, aj. tekutin nalezených doma), kterou jsem dostal při mé první návštěvě chemické laboratoře (též na prvním stupni ZŠ).

Pamatuji si také, že mi jednou ukazoval, jak opravil video přehrávač a z kazety pouštěl scénku, kde byl submisivní mluvící smeták. Tehdy jsem to neznal, ale po letech jsem zjistil, že to bylo nejspíš z britského sitcomu Mládí v partě (S01E02 - Nafta (od 19:35)), který mimochodem končí tím, že hlavní hrdinové předčasně zahynou.

Můj kámoš z okolí bohužel nejspíš cítil velké nepochopení. I můj dlouholetější kámoš, který později paradoxně vystudoval ČVUT, se mu tehdy minimálně dvakrát posmíval (naštěstí jsem se vyhnul střetu zájmů).

Už nevím proč, ale nějak jsme se s tím kámošem bastlerem přestali vídat (dřív než se mu můj jiný kámoš posmíval) a po delším čase jsem se dozvěděl, že spáchal sebevraždu. Nejprve to říkal spolužák (který měl v paneláku pokojíček přesně nad jeho), ale to mě překvapivě ještě nezasáhlo. (Nejspíš proto, že ten spolužák byl kecka, který byl schopný dvakrát ukrást svému otci peníze a koupit za ně fůru sladkostí celé třídě, aby si získal popularitu. Přesto jsem i s ním pak dokázal kámošit a zažít jiná dobrodružství.) Ale když jsem pak doma hrál nějakou videohru a řekla mi o té smrti i mamka, tak mě to nepříjemně zasáhlo...

Už nevím, kdo mi říkal podrobnosti, ale prý si napustil vanu vodou, omotal se svými oblíbenými dráty a zapojil se do elektřiny. Záchranáři už nic nezmohli, génius byl ztracen.

Od té doby jsem o něco odolnější vůči velkým psychickým ztrátám. Jedinečné osobnosti sice můžeme ztratit, ale i pak můžeme nalézat podobné vlastnosti v jiných lidech a skrze přátelství s nimi do současnosti trochu vracet to, co tehdy bylo tak krásné.

Dodatek: Když jsem nedávno zkoušel Googlit společně jeho jméno a adresu bydliště, tak jsem s překvapením narazil na časopis Amatérské radio, který měl předplacený. Má tam inzerát, že levně prodává všechnu elektroniku, ale není jasné, zda to psal až jeho otec po jeho smrti, nebo ještě on, a pokud to, tak zda to bylo z vlastní vůle (nějaký iracionální afekt), nebo z donucení.

A jaké zajímavé extrémní zkušenosti máš ty?