Psavce : pobavilo, jako vždy vtipné. Děkuji,

wojta : v jednoduchosti je síla, pěkné.

zaseja : opět smutná, ale líbí. Děkuji.

Psavec : jsem ráda, že Ti líbí. Děkuji.

Dandy : děkuji Ti.

Hodně se mi líbí.

Bezva.

Dandy: Díky.

Moc pěkně napsáno.

Bezva všechny tři.

wojta: Díky

pedvo : Péťo, děkuji za milá slova.

Moc krásně vyjádřené pocity a sdělené dojmy.

Mlčeti Zlato : tak krásně napsáno, ano radost uchvácená tancem a děkuji moc.

Radost uchvácená tancem, tanec rozpitý v radosti.

Psavec : ano je to někdy těžké, ale člověk by se měl naučit odpouštět, je mu pak líp. Děkuji.

Homér: Já už jsem se lekl, cos to zahulil, že tu první část píšeš, jak čtyřicetiletá frigidní skříň z Liberce. Mám chuť to po takovém popisu smazat. Nechtěl jsem znít jak William Wallace, kterej si to rozdal s Mirkem Dušínem.
Na druhou stranu, možná jsem se v té chvíli tak cítil, takže long live to autenticita.

Víc mě asi oslovila první polovina, ale i celkově se mi líbí. Asi bych tě poznala, ale vnímám v ní trochu odklon od stylu, na který jsem u tebe zvyklá. Moc se mi líbí:
“co zauzlíš to buď rozčešeš
nebo nikdy nezapomeneš”
- to je krásná metafora.

Homér: Děkuji moc.

Stále mnoho slov, ponechávej prostor pro čtenáře, donuť jej k přemýšlení, spoluautorství. Jako návrat skoro ztraceného syna- dobrý. Vítej zpět, příteli. A cizeluj!