 27.02.2024 3 881(9) 0 |
Krok,
zrychlený tep,
krok,
buch buch,
krok,
slunce, tráva, krok,
kopec, asfalt, 1 300 metrů rovně,
pak zahnout.
Pot stéká po tvářích.
Vyplavuje endorfin.
Běh, chůze, běh,
pak už jen pokusy.
Dříve jako o závod,
dneska jako o život.
Ani jedno nevyhraješ zadarmo.
Jen běhej, hýbej se a hubni, tlusťochu.
Zvedej, poskakuj, vstávej.
Vyměň deprese za radost.
Snadné říct...
ještě snadnější udělat…
nejsnadnější to všechno zahodit.
Pod tíhou světa, která ti leží na bedrech,
se láme páteř.
Pošle tě k zemi poprvé, vstaneš a otřepeš se.
Podruhé se zvedáš pomaleji než platy na poště.
Dobrý, dál znovu.
Třetí rána už tě pošle na lůžko.
Končíš brácho. 33 járů a dost.
Ježíš to pochopil, tak proč ne ty ?
Můžeš se znovu narodit, ale přestaň zkoušet zázraky.
Řeku překroč po mostě a za víno zaplať.
Z hospody se těžko vrací domů po deváté sklence,
ale pořád lepší než z nemocnice po deváté injekci.
Modré ledové oči na jaře tajou
a ty proudy kapesník nezastaví.
Ze zimních spacáků vybíhají první závodníci na trať.
Dáváš jim pěstičku, ramínko, čelíčko
a po startovnim výstřelu si jdeš objednat škopek.
Každý z nás běží jiný závod.
Někdy prolítne celý život v jediné minutě.
Jindy se někomu ztratí celý rok a není ani o minutu chytřejší.
Nohy těžknou, břicho roste.
Z temného blata v hlavě kvete pramálo dobrého.
Čím zaléváš, tím živíš
a tobě vyrostou leda pivoňky.
Takhle ne.
Znovu a lépe.
Nový rok, nová motivace, nové sny
ve starém těle.
Zapomeň a dívej se vpřed.
Cesta je cíl a moje nekončí.
Znovu krok, klik, skok,
zrychlený tep,
buch buch
a znovu křup.
Plotýnka znovu venku.
Hned za ní se derou ven slzy.
Slzy zklamání.
Bracha tě veze na kapačku,
zatímco kohoutek neúspěchu
ti pouští do hlavy velké černé kapky,
které už znáš.
Kap,
....rum
Kap
....pivo
Kap
….slivka
Kap
....slza nad ránem
Ani náhodou ty mrcho.
Tentokrát už znovu ne.
Chceš mě ?
Posluž si, zkus to.
Znovu vstanu.
A pak zas.
Třeba 50x
a stále znovu.
zrychlený tep,
krok,
buch buch,
krok,
slunce, tráva, krok,
kopec, asfalt, 1 300 metrů rovně,
pak zahnout.
Pot stéká po tvářích.
Vyplavuje endorfin.
Běh, chůze, běh,
pak už jen pokusy.
Dříve jako o závod,
dneska jako o život.
Ani jedno nevyhraješ zadarmo.
Jen běhej, hýbej se a hubni, tlusťochu.
Zvedej, poskakuj, vstávej.
Vyměň deprese za radost.
Snadné říct...
ještě snadnější udělat…
nejsnadnější to všechno zahodit.
Pod tíhou světa, která ti leží na bedrech,
se láme páteř.
Pošle tě k zemi poprvé, vstaneš a otřepeš se.
Podruhé se zvedáš pomaleji než platy na poště.
Dobrý, dál znovu.
Třetí rána už tě pošle na lůžko.
Končíš brácho. 33 járů a dost.
Ježíš to pochopil, tak proč ne ty ?
Můžeš se znovu narodit, ale přestaň zkoušet zázraky.
Řeku překroč po mostě a za víno zaplať.
Z hospody se těžko vrací domů po deváté sklence,
ale pořád lepší než z nemocnice po deváté injekci.
Modré ledové oči na jaře tajou
a ty proudy kapesník nezastaví.
Ze zimních spacáků vybíhají první závodníci na trať.
Dáváš jim pěstičku, ramínko, čelíčko
a po startovnim výstřelu si jdeš objednat škopek.
Každý z nás běží jiný závod.
Někdy prolítne celý život v jediné minutě.
Jindy se někomu ztratí celý rok a není ani o minutu chytřejší.
Nohy těžknou, břicho roste.
Z temného blata v hlavě kvete pramálo dobrého.
Čím zaléváš, tím živíš
a tobě vyrostou leda pivoňky.
Takhle ne.
Znovu a lépe.
Nový rok, nová motivace, nové sny
ve starém těle.
Zapomeň a dívej se vpřed.
Cesta je cíl a moje nekončí.
Znovu krok, klik, skok,
zrychlený tep,
buch buch
a znovu křup.
Plotýnka znovu venku.
Hned za ní se derou ven slzy.
Slzy zklamání.
Bracha tě veze na kapačku,
zatímco kohoutek neúspěchu
ti pouští do hlavy velké černé kapky,
které už znáš.
Kap,
....rum
Kap
....pivo
Kap
….slivka
Kap
....slza nad ránem
Ani náhodou ty mrcho.
Tentokrát už znovu ne.
Chceš mě ?
Posluž si, zkus to.
Znovu vstanu.
A pak zas.
Třeba 50x
a stále znovu.
28.02.2024 - 11:27Homér: Já už jsem se lekl, cos to zahulil, že tu první část píšeš, jak čtyřicetiletá frigidní skříň z Liberce. Mám chuť to po takovém popisu smazat. Nechtěl jsem znít jak William Wallace, kterej si to rozdal s Mirkem Dušínem.
Na druhou stranu, možná jsem se v té chvíli tak cítil, takže long live to autenticita.
Na druhou stranu, možná jsem se v té chvíli tak cítil, takže long live to autenticita.
27.02.2024 - 21:52Tato báseň je intenzivní a emotivní výpověď o boji, odhodlání a touze po změně. Silně evokuje fyzické úsilí a psychické výzvy spojené s dosahováním cílů a překonáváním překážek. Skrze metafory a obrazy představuje autor složitost lidského života a sílu vůle, která nás posouvá vpřed navzdory obtížím a neúspěchům. Celkově je báseň silným prohlášením o odvaze a odhodlání čelit životním výzvám a neustále se znovu zvedat, ať už jde o fyzické, mentální nebo emocionální překážky.
Jsem zvědav, jestli když dám tý umělý inteligenci nějakou špatnou báseň, jestli to pozná. Dnes jsem přemýslel, jestli Ježíš udělal v životě i nějakou zlou věc. Teoreticky. No K. si zaplatila fyzioterapeutku a po roce je bez bolesti. Jednou za měsíc k ní chodí, ta ženská ti srovná i kostrč přes řitní otvor. Cvičení na plotýnku doma bylo na hovno. K ní chodí jednou za měsíc, a na společný fyziocvičení jednou týdně, to jen tak na okraj. Ale plotýnky jsou asi šrot, když už vylejzaj moc. A taky tě léčí v Asii, že ano, ta totíž začíná za Jihlavou, někdo říká, že už za Rokycanama. Jsou to všechno planý kecy, když tělo bolí, ale abys to nepřechlastával jak ten týpek z knihy Zabiják. V létě už zase budeš skákat přes kaluže. Anebo taky ne, o tom je ten tvrdej chleba jménem život. A nikdy to nebyla spravedlivá záležitost.
Jsem zvědav, jestli když dám tý umělý inteligenci nějakou špatnou báseň, jestli to pozná. Dnes jsem přemýslel, jestli Ježíš udělal v životě i nějakou zlou věc. Teoreticky. No K. si zaplatila fyzioterapeutku a po roce je bez bolesti. Jednou za měsíc k ní chodí, ta ženská ti srovná i kostrč přes řitní otvor. Cvičení na plotýnku doma bylo na hovno. K ní chodí jednou za měsíc, a na společný fyziocvičení jednou týdně, to jen tak na okraj. Ale plotýnky jsou asi šrot, když už vylejzaj moc. A taky tě léčí v Asii, že ano, ta totíž začíná za Jihlavou, někdo říká, že už za Rokycanama. Jsou to všechno planý kecy, když tělo bolí, ale abys to nepřechlastával jak ten týpek z knihy Zabiják. V létě už zase budeš skákat přes kaluže. Anebo taky ne, o tom je ten tvrdej chleba jménem život. A nikdy to nebyla spravedlivá záležitost.
27.02.2024 - 20:36Tahle mě vážně oslovila. Je to tak. Člověk musí bojovat. Poslední dobou se mi zdá, že mi někdo na záda dál pořádně těžký batoh a člověče, vláčej se s ním od rána do večera. A zvednout se? No, je to dřina.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
50x a stále znovu : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Letní zahrádka
Předchozí dílo autora : Hořící srdce
