

Nový život se rodí z něžností...bolest měly nést původně muži, ale poněvadž často nečekaně začal naříkat soused místo tatínka. Ženy vzaly bolest na sebe, aby nic neprasklo.


Odmítnutí dopisem nebolí tolik jako z očí do očí. Dopis bylo třeba přečíst několikrát, než ti to došlo... z očí do očí, to je větší šok.


Psavec : kde ty časy jsou, kdy jsem psávali liebesbriefy ? Čekalo se na dopis, to čekání bylo úchvatné. Tak ti přeji ty hubičky. Díky.


Pedvo: Byl to covidovej ležák čerstvě načepovanej do litrové petky. Nenapadlo mě to víc specifikovat, páč na Moravě je všechno flaška, ale je to dobrej postřeh. Kazilo to obrazotvornost ?


A hele, to je moc pěkný. (Mimochodem - zřejmě šlo o litrovou lahev.)


kekebreke : ne ne, opravdu je to milé a ráda jsem si to přečetla 2x, máš dnes ty narozeninky u Psanců, a to je dobře, tak piš hezky dál takové. Děkuji.


Hanulka: Děkuji za hezký koment, možná to bude ode mne moc nafrněné, ale také se mně to líbí


Představil jsem si scénu - něco mezi hororem a pohádkou - jak kdesi v zatmělém údolním palouku, kde už slunce nesvítí, protože zapadlo za kopec, pobíhají okřídlené víly sem a tam, protože jedna z nich právě rodí jakéhosi napůl-tvora zrozeného z přebytku lyrických básní šeptaných příliš nahlas na to, aby to jedna víla snesla. Křik a bolest, víla napůl mrtvá, ostatní vyděšené družky víly mají zážitek na celý zbytek své nesmrtelnosti - už nikdy nebudou riskovat podobnou zkušenost. A nově vzniklé stvoření se teprve dere do temnot tohoto krutého světa. Zrodí se nová víla nebo obluda? Nikdo zatím neví. Neexistuje precedens, který by to apriori deklaroval v nějaké příručce, nebo zkušenost, kterou by si oduševnělé víly mezi sebou mohly po generace předávat. A přece ty víly v lese nejsou samy, sleduje je fauna všeho druhu, která má v tomto ohledu jasno: Všichni to věděli jen ona ne. Já bych tuhle větu dal jako název celé básně. Vystihuje to líp než zrození. Zrození je docela jiný příběh, mnohem veselejší a jarní. To co jsi popsala v básni je spíš jakýsi nechtěný omyl.


kekebreke : tohle je moc kouzelné, to by se mi moc líbilo !! Děkuji.


Mlčeti Zlato : ano, je to krása, nekonečné líbání .... děkuji.


Myslím na zbloudilé noci, studeno od Vltavy a nekonečné líbání. Nekonečně dávno. Děkuji za prozření.


Někdy se jizva nezacelí a nový život nepřjde a starý už není. Kým jsme v takovém čase?
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Coeur de Lion [14], ŽblaBuňka [13], Imprese [11], Chawwá [5]» řekli o sobě
Sokolička řekla o Adrianne Nesser :Pro mě hodně zvláštní a silná slečna... Její básničky mě vždycky něčím dostanou a proto je ráda čtu. Adrianne, jsem ráda, že jsem ti mohla trochu nakouknout do duše, buď přesně taková, jaká chceš bejt! (Protože to jsi ty...)