Možná to máš podobně jako já, původně jsem psal o hvězdách a o platonických láskách. Dneska vidím všude smrt a temnotu. On i ten volný verš k tomu dost svádí, psát si volně svobodně a o to upřímněji, ale dneska jako čtenář prahnu spíš po jakési pohádkové metafyzické poezii a po lyrice. Déšť v horách rozeznívá listy kapradí - a jelikož je to poezie v praxi - člověk si rozmyslí popisovat ve verši podobné banality, ale možná je to škoda. Možná je dobré čas od času vyvážit filozofii ve verších něčím banálním, veselým.

Nebo milostné verše: obvykle první mislostné verše bývají světalehké, popisné, banální, lehké věci a časem se do nich vkrádá citová nevyrovnanost, upřímnost, opravdovost a počáteční lehkost je tatam. Láska sice vypadá opravdová, ale už ne tak milá.

Psát milé věci je s časem těžší a těžší. U milých věcí se těžko experimentuje, těžko se u nich zvedá umělecká úroveň. Nevíš proč?

No právě, ta upřímnost - je to výsledek jakéhosi citového zakalení (jakože ztvrdnutí, jako u oceli). Ta počáteční naivita potichu vyšumí a zjeví se ryzí jádro. Já neumím říct, jestli mám radši tvoje staré věci, nebo ty nové. Možná je ještě brzo hodnotit, protože hravost a humor jsi ještě neztratil. Novější tvoje věci jsou už odraz protřelého pohledu na svět. No psal bys dneska ještě o serafech? Básníci tíhnou k realizmu, ale to je možná chyba. Ale je to vývoj.

oslov radek: Díky, to mě moc těší :)

wojta: Já seju svazenku a inkarnát. Do pruhů mezi stromky v sadu. Včelám to hrozně svědčí. Svazenka se zaoře a jetel usuší. Navíc se plevelí do louky a je to hezky barevný. Žádný dotace nechci ani vidět, nehodlám se pak uklánět před nějakým úřadou. Každopádně o tom ta říkanka nebyla, narazil jsem tu na básničku u níž autor zapomněl odmazat cancour, že to je vygenerovaný AI. To jsem fakt vidět nemusel. Absence rytmu mě mrzí, já ho v tom spatřoval, byť ne takovej ten krotkej, samosevnucující :) Díky moc za názor :)

gajda: To se těžko hodnotí. Mi se více líbí to, co píšu teď. Přijde mi to méně povýšené, já byl v mládí strašně pyšný – na velká slova, na chytré obraty, že píšu poezii…
Teď mi ta poezie přijde upřímnější, obsahem i formou. On ten vývoj asi mířil nějakým způsobem k nějaké vnitřní opravdovosti. Co myslíš ty? Líbí se ti víc ta starší nebo ta nová?

Orionka: Díky moc :) No, pár čtyřverší už jsem sesmolil. Hrozně mě baví.

Tuhle už jsem jednou četl. Líbila se mi. Teď, když ji čtu podruhé, potřeboval jsem si vypočítat, že ti v roce 2012 bylo 14 roků - no a souvztažně k dnešku a k tomu co píšeš, pak porovnávám, jak je tvoje poezie konzistentní. No... vivinula se. Je to dobře? Je to špatně? Já nevím. Co myslíš?

Orionka: Moc děkuji a velice si vážím...

Nazdar jelene, koupím klávesnici a pustím se do Vás. Počítač neměl šanci a má jen malou příležitost mě dostat do tenat .

Jedem dcerku zamořila, zeťáka odstřelila
bojuj kloučku radím mu, přelsti tu mou fujaru.
Moje dcera ti za to stojí, projede to, kdo se bojí.

Zase brzo pokveteš sasanko.

Dandy : moc Ti děkuji. Je to pokračování.

děkuju všem

Psavec : "Tchyně, jaká záhadná bytost,
v domě svém se pohybuje tichost." , Ty to máš opět vtipné. Děkuji.

Tchýně a uzené nejlepší jsou studené.
Mám tchýni fajn.
Povedly se

Spíše bych upozornil na ty, kteří sice nasejí, shrábnou dotace a zůstane toho na jejich polích ležet tolik, že se vyplatí za ně
i pracně sklízet. Tam je chyba.
Jinak na mně působí rušivě kostrbatost verše, přetlačená silou sdělnosti. Dík.

zaseja : hezky napsané. Děkuji.

Hezky úsporné, až břitké, přesto známě milé :)

Líbí se to všechno. A oceňuji změnu formy – teda možná to není změna, ale pamatuji si tu tvou ustálenou jinak.

Psavec : Ano, Milánku, je to tak. Děkuji.