Až odmotáš poslední kousek bude líp.

Zatím má svět kocovinu.

Moc hezká.

Hanulka: fascinovaně zírám na děje, ubíhající před očima, v pozadí i v neviditelných sférách...dosud jsem váhal, jestli ta ohlašovaná změna světa má skutečně šanci, ale stále víc se ptám, jestli vůbec máme šanci my :(

zaseja : to si napsal hezky, papež prohlásil : nenechme válečný vítr vát stále silněji, vyzval k příměří v Gaze - a co se naplní ? Poznáme ? Ale děkuji za good idea !

Do dýmu šalvěje, pěkné.

Fénix. Ten se má.

Psavec: Díky

Morfeus: Děkuji moc.

Psavec : děkuji Ti za komentík.

zaseja : díky za zastavení.

Psavec : děkuji Ti.

gajda: Taková je od dětství moje reakce na trauma. Možná je to jen pud sebezáchovy, většinou se to přelévá z jedné krajnější polohy do opačné, pořád dokola.

Jsi větší optimista než já, víš to?

gajda: Možná… náhodou, takový komentáře mám nejradši. Zajímavá úvaha, kde až v její druhé polovině člověk pochopí, proč je postavená tak jak je a kam tím celým míří. A za to dík. Hlavně za to znovuobjevení. Poušť je krásná právě tím, že nekde skrývá studnu. A temnota obzor v pastelových barvách.

Hvězdy jsou mé životní téma! Nedosažitelné, nedotknutelné, nespočitatelné. A paradoxně ve své tajuplnosti nám dennodenně blízké a známé. O hvězdách se bude psát na věky věků a žádná báseň nebude blbá. Protože už to téma má váhu. Dá se vůbec psát o hvězdách a nepodlehnout vlastní maličkosti? Dá se psát o hvězdách bez špetky lyriky? Nevěřím.

Posmutnělá.

Trochublázen: Bylo, prošlo to a odešlo/odchází. Člověk tomu musí dovolit, aby to proudilo ven a někde se to nezaseklo. Díky, že ses stavil, u této i mých dalších básní.

Líbí se mi.

snad není tak zle