Napsat druhou.

Napsat druhou takovou 

těžké bude.

Po schodech života

dál se těžce půjde.

Ze snů volala jsem,

táto, kde mámu mám?

V koutcích tvých očí bývaly studánky,

v pohledu ukrývaný smutek.

Napsat druhou bude těžké, vím.

Párek v housce v parku jím,

vím, že to přijde i odejde.

Táto, zavolat, kterým směrem.

Napsat tu druhou,

když každý sám 

se svým smutkem se perem.

Vzpomínám, jak píchaly mě vousy,

když jsem svůj smutek nechala vykypět.

Proč se ta léta chceš vracet pořád zpět.

Napsat tu druhou bude těžké,

já už dospěla. 

Najít si lásku,

abych jako ty celý život trpěla.

Vím, osudy jsou jiné.

Máma zemřít nechtěla, 

vím.

Rozkrojit jablko pro hvězdu?

Odpoví?

Nikoli.

Jen to tu provoní.

Odevzdej smutek času.

Ten tvůj však rány nehojí.

Napsat tu druhou bude těžkě,

při vzpomínkách vždy srdce rozbolí.

Tak čau, ty kraji, posázený stromy.

Proč nedoufat