Něco v tom je. Ještě se to úplně nevylouplo ze skořápky, ale je to tam. Neboj se nebýt čitelná.

Bohužel krutá a neměnná realita.

Můra73: Ano, souhlasím, kireji v místě zlomu je důležité, vzpomínám si však na jednoho čtenáře haiku, který mi kdysi napsal, že jsou ta haiku tím zlomem stále stejná, monotónně se opakuje forma se zlomem, je to "stále totéž", jak se, myslím, tenkrát vyjádřil. Čímž netvrdím, že zlom není důležitý. U krátkých free form se ale ten zlom občas vytrácí, jde o jakési zášlehy spatřeného v přítomném okamžiku, kdy člověk nehledá nic jiného. Nedávno jsem seděl na terase, kde si pověsila sousedka vyprané šaty, kapalo z nich, vítr jimi otáčel, napadlo mě prosté free form: Z šatů na šňůře kape voda. Je to oznamovací věta, ale je tam také ono zpřítomnění minulého času (Nevysloveno, že šaty byly vyprány), wabi, kterého jsme si tak cenili ve druhé haiku dílně. Samozřejmě lze zlom i wabi pěkně skloubit.

Můra73: Asi ano, je to senrjú, odpozorováno na Kubově Huti, kam jsem vyjel na kole namáhavě z Horní Vltavice. Bufet měl zavřeno, ale číšnice se nade mnou slitovala a natočila mi pivo. Pak seděla a zevrubně si prohlížela dekolt, povytahovala si výstřih zjevně potěšena kvalitou svých vnad.

Gora: Babské vlasy, jinak babí léto, pavučinky, které unáší zářijový vítr. Jsou nadýchané, lehoučké v kontrastu k nataženým drátům vysokého napětí. Také u jeřabin jde o kontrast mezi šedou nevýraznou oblohou a rudými fleky na asfaltu. ... Ano, to "vstříc" může se objevit na konci druhého verše.

Nádherná a hebká.

Rozplakalo.

Líbila.

Karpatský:Začínám, děkuju.

Romane, trojka je výborný text, vnímám jako senrjú.

Pavlíku, konečně ke Tvým dílkům.
Použít název místa v textu a provázat jej pevně do funkčního haiku je hodně náročná disciplína.
V těchto dvou textech lze místo zaměnit s jiným a celek se významově nepromění. Opletník bude stejně zářivě bílý i na jiném místě, v zářivém je navíc obsaženo hodnocení.

Sama mívám při vepsání místopisu do textu sklony k zachycování atrakcí:

Na Křemešníku -
z batohu vytahuje
šišku turisťáku.

Ať je to jakkoliv prožité, v haiku by to byla do očí bijící jemnost buldozeru. :)

Pobavila.

človiček: teorii haiku na Psancích uveřejnil celkem nedávno snake, koukni se k němu... ty jsi v dílku "jmenoval" tři činnosti, v haiku mají být dva většinou poetické, přírodní, "protichůdné, překvapivé" momenty a pokud možno v přítomném čase.

Sdílíme, komentujeme si zde své práce, protože jsme ve škole haiku...

Karpatský, Prem, snake_01: Pořád zastávám názor, že haiku sluší prostý jazyk. Přesto, jak naznačuje Peter, budou autoři čas od času váhat nad nahrazením obecným pojmenováním, které nebudou umět přijmout jako náhražku bez plné vůně a chuti.

Opět přemítám nad "babskými vlasy" - je to tajemné haiku, jak o nich psala Můrka /?/.
Druhé je hezky zvukomalebné, což "zjemňuje" jeho stesk.
Třetí vidím jako vtipně erotické senrju, spojitost domýšlím.
U posledního bych viděla krom působivého obrázku, kterým jez pokaždé je, možnost přehodit slovo vstříc na konec druhého verše, bylo by veselejší.

Aspoň hezká vzpomínka, když už je po všem:-)
Na je ji - Na její

romantisch

Zaujala.

Podařená mini.

Karpatský: TO společné s Můřiným zatím nebudu vyzrazovat, ať to nekazím a texty mohou zatím ve čtenářích dál pracovat... :)

"Zavoněla" je čas minulý, nicméně v konkrétním textu lze myslím vnímat i jeho určité "zpřítomnění" – jelikož ačkoliv odkazuje do minulosti, motiv se odehrává "teď" (když držím dárek)...