Človíčku, doporučuji do haiku vepsat moment, který jsi prožil, a který na Tebe silně zapůsobil, přestože se stal ve Tvém obvyklém prostředí. Dílko by mělo držet pevně pohromadě, každé slovo v něm má mít takou vazbu k ostatním, že pokud ho vynecháš nebo zaměníš, ztrácí text svůj původní význam. Tobě se text roztříštil na tři samostatné verše bez vzájemného provázání.
Nic než metoda pokus/omyl zpočátku není. Pravidel se na Tebe vyřítí celé hejno a budou Ti bručet v hlavě jak rozvášněné včely. Haiku za tu trpělivost stojí i po čtenářské i po autorské stránce.

No, souhlas s Lenčou - na mne tedy příliš obsáhlé a hlavně archaické dílo - a ani přes silná slova mi nepřijde pro dnešního čtenáře moc zajímavé, spíš veršovaná /ne moc dobře/ kritika společnosti. Doporučila bych číst současnou poezii, dívat se kolem sebe a psát a psát. Dá se samozřejmě psát i volným veršem...
Jinak vázaný verš - jeho pravidla - se dají nalézt na internetu např. ve Veršologii, podle toho postupně učit.Ale není to snadné a člověk musí mít pro poezii cit.

Můra73: Moc děkuji. Bylo mi z toho všeho těsno a ještě je.

Je fajn, že to zkoušíš, zatím jsou to velmi poetické miniatury. Haiku by mělo vycházet z prožitého okamžiku a mělo by v sobě obsahovat jen to, co můžeš postihnout pomocí smyslů. Jen to, co můžeš vidět, slyšet, ochutnat, motivy na které si můžeš sáhnout. Haiku může být i o abstraktních věcech jako je smutek nebo radost, ale ty by měly být vyjádřeny nepřímo.
Budu tu moc ráda potkávat další Tvé texty a budu doufat, že nepřijdeš o chuť to zkoušet.

Přesně tak, Lenča má pravdu. Poradím trik. Nejdříve se zaměř, na to, aby řádky co se rýmují, byli přibližně stejně dlouhé. Bude to vypadat výrazně lépe i kdyby si slabiky nepočítal.

Ve tvé předchozí básní "Lidská tvář" jsou řádky podobně dlouhé a rozhodně se ti povedla více. Není to náhoda. Dodržel si více pravidel. Báseň je vždy psána řečí vázanou. A tudíž svázanou mnoha pravidly. Tím vzniká v básni jasná struktura a symetrie. Přitom symetrie je jedním ze znaků krásy. Stejně tak i symetrický obličej působí krásněji.

Moje varianta zpracování tvé básně:

Na počátku byli pouze důvěřiví snílci
věřící ve vlídnost a lidskost širého světa.
Na počátku byli pouze egoičtí snílci
věřící ve svou neomylnost a takovým běda.

Časem uzřeli pravdu, jací byli pošetilci.
Zděšeně koukali, odtrhla se ohavnosti silueta.
Časem uzřeli pravdu o surové společnosti.
Zděšeně koukali, k srdci blíž trýznivá realita.

Tak to vždy bylo a tak to navždy jest.
Šotek jménem naivita a nedá se snést.
Na konci všech rozlehlých cest.
Čistá duše nenech se splést.

Prem: Ale Můřino haiku sa odohráva v prítomnom čase, slovo zůstal sa dá kľudne nahradiť napr. je jen. Človíčkovo haiku nemá s prítomnosťou vôbec nič. Nemám to predsa z vlastnej hlavy že haiku sa odohráva v prítomnosti, teda tu a teraz aj keď odkazuje na niečo minulé, s čím s tebou súhlasím. Je to jedna zo základných charakteristík haiku.

Prem: Je kolem toho tolik jinotajů, že mne to časem pravděpodobně zaujme. Těším se že díky vám jednou odhalím vícerozměrnost zpracovaných motivů. Vážím si loajálnosti a vstřícného navádění na přistávací plochu jménem Haiku. Děkuji

Lenča: Děkuji moc za poznatky. Náležitě jich využiju při psání něčeho dalšího. :D

Lenča: Lenko díky

Pečená jablka jsou moc pěkný text. U "večerníčka" souhlasím s Pavlem - přímá řeč dává čtenáři jasnější indicie a bez ní bych ani já nepochopil, jak byl text původně zamýšlen. Mimoto otočené pořadí s "pohádkami" na prvním řádku, jak Pavel navrhuje, dává také textu ono kýžené rozuzlení a pointu - nejprve nechává čtenáře tápat a teprve v závěru jej uvádí více do kontextu celku... "Aha?!" :)

Máš pravdu motýl a bodlák si zaslouží vlastní báseň ;)

Karpatský: Dovolím si podotknout, že ačkoliv předloha/námět haiku se odehrává vždy v přítomném čase (ono ani není kdy jindy možné něco zažívat – a i když třeba vzpomínáme, i to se děje nyní.. :) , tak v praxi existuje řada skvělých haiku, která využívají rovněž minulý čas, případně kombinaci přítomného a minulého. Existuje pak také jakýsi fenomén "zpřítomnění minulého času", kdy je ve hře motiv, jehož odkaz přesahuje aktuální časový rámec zbytku textu. Např. Můřino vynikající dílko:

Měním kalendář –
z loňského roku zůstal
obrys na stěně.

(Můra73)

Tvrzení, že "haiku se odehrává v přítomném čase," proto považuji za nepřesné a značně zavádějící – zejména pak v kontextu pro začátečníky.

Motýl květiny má rád
možná pro nektar snad?
Ony chtějí mu dát
aby semena mohla zrát.
Ten motýl však ví, že
trny bodláku sundat neumí.
Proč bodlák trny má?
Je tak významný!
Že příroda ho v ochranný
kabátek odívá. Sosáčkem
tedy jen okvětní plátky
zulíbá. Přilétl, vyděl a
odletěl -však květu
dal co měl.

Doporučuji si nejprve prostudovat něco k tématu a teorii haiku. Zaslané texty jsou pouze miniatury ve formátu 5-7-5, jinak ale nemají s haiku nic společného. Hojně používáš subjektivní hodnocení, metafory a personifikace - to vše je v haiku tabu. Haiku si autor nevymýšlí, nýbrž v něm popisuje přítomný (reálně viděný a odžitý) okamžik, na který svým textem poukazuje. Odhaduji proto, že texty byly napsány a spočítány ad hoc od stolu. Pro haiku bude ale třeba udělat podstatě víc... :)

Každopádně roztomilé, vtipné a ta třetí mě bere za srdce nejvíc...

Líbí, rozbor nechám povolanějším.

Úžasně upřímné, poutavě vykreslené obrazy a zážitky. Jen hic bych dala s měkkým i. A radši Egypta. Ale to jsou detaily.

Gora: Děkuji, snad ano :-)

Ty mi moc sedly, hlavně ta první vrací do dětství... Ta druhá je úžasně roztomilá.

Roztomile vtipná, povedená :-)