Sídlo slečny Šklíby

Občas v životě potkáme nějaké lidi, kteří nám úplně nesednou... Dobře, uznávám, že se to stává častěji než by mělo a ve většině případů nám více než jen "nesednou". Pořád to není důvod k tomu se s těmito lidmi hrotit, že? Mohli bychom se kvůli tomu dostat do pořádného maléru, ať už vyloučení z práce nebo se to rovnou dostane do Nebezpečných vztahů. A kdo by na to měl také nervy se pořád s někým hádat... Tento příběh nemá za cíl nikoho urážet, má to být pouze snůška žvástů a trocha vyhrocených situací a postiženého humoru děcka, který o světě nemá ani páru. (Jestli má někdo problém s tím kolik mi je... Dveře jsou támhle!)

Jednoho dne se však jistý Americký milionář rozhodl, že už nechce sledovat, jak se lidi hrotí jen v televizi nebo v těch několika ojedinělích případech kolem sebe a tak přišel s velmi... Jak to jen říct?... řekněme zvláštním nápadem. Ihned tedy začal jednat a po pěti letech usilovné dřiny stavebních dělníků (a všech ostatních co si na tu práci najal), vniklo Sídlo slečny Šklíby. To byla přezdívka hlavní obyvatelka sídla. Byla to stará žena kolem devadesátky, která po sídle jezdila na vozíčku. Na svůj věk byla však velmi aktivní, nebo aspoň upovídaná. Pořád se někomu pošlebovala a pomlouvala ostatní obyvatelé tohoto sídla.(Ani nevíte kolik důchodkyň se přihlásilo na casting na tuto "roli". Sice se jim nelíbila ta přezdívka, ale kdo by si nechal ujít příležitost bydlet v luxusním sídle a nemuset za to platit ani korunu.)