ztráty nás posunou jako figurku na šachovnici do pole, o které jsme třeba ani nestáli....střídá se černá s bílou...na vše jsme - jen se svou vlastní silou...

plakala jsem. myslím,že rozumím...

heeej, tak to se mi hodne libi:) hodne mi to sedlo a je to skvele napsany!
to je vazne moc povedenyyy!

boli... tak krute pravdive a "krasne"...
cloveka tyhle veci tvori...

mas na vic.....
jinak, tyhle pocity mam taky....

Líbí se mi ta upřímnost, díky které se do toho díla můžu vžít...

Ty jsi ten posledni, kdo by mel ztracet nadeji.... co by to bylo za barda bez nadeje? tak na to zapomen ;)

zajimavy:) me to nuti cist si to furt dokola a skoro si nakreslit graf;) :)

Velice povědomá bolest, která bohužel (nebo bohudík...?) nikdy nepřebolí...

zajímavá, pěkná

Mily Prostejanku. Tohle je pro mě to asi to nejhezží dílko, jaké máš. Dávám milion procent a supertip:-P

Ještě stále to hodně bolí
je to cítit z Tvé básně
dlouho trvá než to přebolí
ten čas neurčí nikdo přesně
....jedna z věcí, která v životě nejde....

hezké...

to je pak tezke, prostejanku... ;(

Celkem drsna, ale libi...

jo, holka... těžko říct ;)

tak to je kouzelný, pro tento obsah sdělení, najít takováto slova.
to je druh poezie života, co tiše obdivuji.

Pěkná básnička, ale v jednom místě (asi pátá sloka) mi trošku neseděly verše. Volila bych jiná slova. Ale nejspíš to je jen mým momentálním rozpoložením a možnou nepozorností.

dneska už spíše láska přes O2 internet... ju ... i to se stává ;)

Připomíná mi jednu moji kamarádku...myslím stylem psaní... Děkuju, že jsem si na ni mohla zase po dlouhé době díky tobě vzpomenout... ;)
colorka