;)...moc pěkné maričko...

To věčné míjení...ale člověk to má tak nějak zakódované od přírody, nechodit na čas...ten druhý musí o něco déle čekat...a to je k zbláznění...
Báseň je jemná a citlivá...velmi pěkná;)

Jo, přesně tak...myšlenky jsou naše jediný soukromí. jestli mi tohle vezmou...ne na to ani nechci pomyslet a doufám, že se toho nedožiju. myslím, že je to dost nebezpečný a vůbec: nevidím na tom nic užitečnýho.

tak presne tohleto me stve... nazory a presvedceni a kdovico vsecko si muzu precist v uvahach, reportazich, v novinach... tyhle problemy podle mne do poezie nepatri... a muzete si rikat co chcete... :(

Díky za tu poslední větu-to je velká pravda!! je třeba to pořád a pořád opakovat, mám ve svým okolí hodně krásných holek, co by si ale určitě měli přečíst tuhle tvojí povídku, protože se až nechutně podcenujou a mají prostě mindráky. skvělá věc, taky mě nalákal název:-)

nevím, nevyznám se v problému, takže výroky pana prezidenta opravdu komentovat nebudu... snad jen... že za všechny problémy mohou lidi... a ti na to i doplatí... a až vymřeme, planeta se třeba zase vzpamatuje... my už asi ne... prostě si pod sebou řežeme větev ;)

Achuj prostějanku:),
máš pravdu. Vnitřní krása..já na ni věřím. Stejně jako věřím na anděli, co jí umí odhalit. Ale když nejsi spokojená se zevnějškem, je to též na nic.:( U mě vlastní zkušenost, nee. Já sice spokojená nejsem...ale co s tím, žejo? Jak už jsem se zmiňovala o andělech...umí přesvědčit o opaku, anebo tě prostě mají rádi takovou, jaká jsi. A to stačí!:-)

Tohle byla povídka na truc..už jsem to vysvětlovala slečně v komentu pod tebou, pokud chceš, přečti si to!:-)

Jakpak se máááš, zlatko? :)

Ahoj snílku,
děkuju za komentář...tu básničku miluju...nikdy jsem taková nebývala-koneckonců tohle jsem prostě JÁ a buď se to někomu líbí-fajn, anebo nelíbí- a nic s tím nezmůže.:)) Neříkám, že jsem spokojená....ale máš pravdu, já osobně věřím na anděli, co dokáží přesvědčit...a vlastně ani nemusí..stačí, že tě mají takovouhle rádi, no ne? :)

tohle bylo psaný a věnovaný bejvalým spolužačkám..víš, nikdy jsem je nechápala....sice tohle přímo nebyl jejich případ / ony sice říkaly, jak šíleně ošklivý jsou, ale pak měly na líbimseti milion sto šest fotek, žejo / ale prostě na truc. :-) A mám osobně tuhle povídku docela ráda...

Jak se máš Lizzzzzzzzzzzzzie:-)??

tipla bych to spíš na býka...;)

pravdu díš... ale hrozně moc záleží na vnitřní kráse... pokud někdo nemá rád sebe, je to pak těžký... možná, že i vlastní zkušenost...

silu!

miluju tu básničku..mám ji vyvěšenou na nástěnce...a prostě z prinipu si ji čtu...bývala jsem taková, ale...dnes už jsou to starý časy:)..a jsem ráda...a víš..možná existují lidi, kteří tě přesvědčí, že nejsi ošklivá:))))...ale to jsou už ti andělé:)))...a ti se potkávají jen v tvém, mém a jejich"nebi"...:)

jestli je to malej Beran, tak přeji ¨hodně sil.. jsme totiž k nezastavení ;)

svět nezastavíš a lidi nepředěláš ;)

nádherná... ale to už víš ;)

To jsem psal původně jako komentář k básni Gabrielle Taroku na literu, ale dát to do souvislého celku, když ona skáksla z jednoho na druhé a já se chtěl trochu držet myšlenek, to byla tedy fuška, modřinko! Ale pesimistické myšlenky/její/ jsem snad trochu přetavil na optimistický závěr...;o)))

Díky, Ivčo!To já zas mám v jedné básni , že si připadám jak perla mušle zbavená!;o)))

nepříjemný příběh, opravdu...

tak něco takovýhohle je můj bratranec ;)...

zájímavě zajímavá báseň:-)