je nádherná...;) nádraží...taky mě už několikrát inspirovalo....

joj.. tak zas po nejake dobe si nas obdaril dalsi velmi peknou basni... chvalim.. nemam vyhrad.. joj... :-D

Je to moje:), jestli nádherný..to neposoudím, ale když to říkáš..tak já se nebráním ;-) Děkuju...a nebreč, prosím!

je to nádherný..
brečím..

Pěkný!
Zvláštní, taky mě občas inspirovalo to naprosto nepoetické prostředí nádraží a něco jsem si tam psávala...

Tsss... jednodužší..!!!

Každopádně.. mě už dávno došly superlativy.. Prostě, nejsou slova, která by dokázala vyádřit, jak krásné píšeš básně..

Ahojda snílku:),
Děkuju, i když neděkujem. Píšu smutně, protože jsem...bolavě, protože to bolí:) Je to na dlouhý povídání, možná tušíš, protože čteš všechny moje povídky..pokud ne, nevadí....

Přeju Ti krásný den, dny...:) a ozvi se mi zasejc někdy!!;-)

tak... tímhle jsi mi vyrazila dech... krásně symbolický, krásně bolavý a nádherně lidský dílko :)

ohromné....jako ostatně všechno bla bla už se opakuju:-D prostě nepopsatelně krásná básnička..

Krásná myšlenka...;)

Víra - ta zázraky dělá, s tím nelze než souhlasit!

Proč se bojíš toho proudu,
po němž k moři dopluješ?
Netruchli pro rodnou hroudu,
se mnou v divů svět pluj! Chceš?
;o)))

Musím říct: Děkuji.

Na mýtině, která vznikla
po požáru myšlenek,
kdy člověk na kraji pekla
hledal na trápení lék,
kouř stoupá nad spáleniště,
popel ještě žhavý je,
co bylo, již není, příště
snad nový sen ožije!
Zase k nebesům se vzpíná
zoufalý hlas duše mé,
věřím :" Přijde doba jiná
a my zas se sejdeme!"
;o)))

Tvé verše jsou jako proud,
co nese mě do moří,
nezbývá mi, než se zout
dřív, než ¨v oceán mě ponoří.

Krásné!

Haiku nerozumím...ale líbí se mi to;)

... to je možný ... dávám sem vesměs starší věci ... které už nějaký čas visí na Literu ... popř. i jinde ...

Kdybych, Jardo, vyhladily,
jen pro pláč by oči zbyly,
nikdy nečetl bych tu
tu spoustu něžných komentů!

Je mi ctí vás těšit, dámy,
pohladit vás po duši
veršíky, které vás zmámí,
ač to autor netuší!
Zkouším dát do nich kus srdce,
každý veršík jsem já sám,
a někdy lituji trpce,
že vás nikdy nepoznám!

Kouř spálených myšlenek
mě ještě pálí do očí..

nádherně popsaný pocit...