Gora: Irenko, je to taková parafráze, měl jsem to v deníčku léta, napřed jen rozepsané a zaheslované. Občas si broukám a třeba vkládám svá slova. Teď jsem to hodil do hlavních... :-D

#3: Začátek flashbacku kdy píšeš o jejím otci a potom o pubertě a jak se dostala do špatný party, to ještě docela jde. I když to není vyobrazeno přímo jako konflikt, jsou z toho ty konflikty cítit. Dozvěděl jsem se tím o postavě mnohem víc, než v těch dalších scénách flashbacku.

Taky není nutné, abychom o postavě věděli hned tolik. Dochází k zahlcení z informací a sdělení je kvůli chybějícím konfliktům schované hodně hluboko. Postavy by měli projevovat své vlastnosti díky konfliktům se kterými se vypořádávají. Detaily z minulosti více vyniknou až budou mít souvislost s probíhajícím dějem.

Předat informaci, že v minulosti zažila pět klidných let ("A tak skončila moje pětiletá dovolená.") se dá jednodušeji než s tak dlouhým flashbackem.

Protože s odchodem od muže ji začnou starosti postavit se na vlastní nohy, vytvoří to souvislost s minulostí. Musí si najít byt a práci, tak může i vzpomínat, jak to bývalo dříve jednoduší. Musí si vařit, tak si může vzpomenout na tu soutěž s vařením dortu. Ta rozdílnost v minulosti a přítomnosti vytváří skvělí protiklad a ideální příležitosti k vykreslování konfliktů. Díky protikladu mezi minulosti a přítomností může čtenář lépe pochopit motivaci postavy. Bude mít srovnání, a začne lépe chápat rozhodnutí postavy.

Líbí se mi propršený život.

Moc milá a něžná.

Milá.

#2: Ten flashback několika let je moc dlouhý. Některé scény mají potenciál na celou kapitolu. Takže už ti pak nezbyde prostor na zápletky a je z toho jen takový nudnější výcus jejího života.

Když výš co postava chce, tak ji snadněji vymyslíš překážky, které ji v tom budou bránit. Chce upéct dort? Chce se postavit na vlastní nohy a být nezávislá? Chce se přestat nechat využívat? Super tak ji to komplikuj co se dá.

Když odejde vzniknou problémy. Musí se o sebe postarat. Najít si byt, práci, vařit si. Možná někoho potká. Bude ji litovat a pomáhat a ona se začne bát aby na něm nebyla závislá. Když k tomu co postava chce, vložíš překážky, které ji v tom brání, vznikne konflikt. Dvě síly co působí proti sobě konflikt = motivace + překážky.

Koala: Děkuji

Psavec: Díky

Sasanka: Díky moc,jen to vždy napíši jen tak,dnes při připravě krmení.Jen to klování palcem jak datel je hrozné.

Lenča: Leni díky moc.

#1: Ono to není špatné. Ten příběh je sice zajímavý a má docela dobrý potenciál, ale je nudněji zpracovaný. Nejlepší je asi začátek, protože se tam něco děje a hned to vykresluje základní zápletku díky docela dobrému i když relativně ohranému (klišovitému) konfliktu. To ale samo o sobě nevadí, alespoň čtenář hned na začátku vytuší o co tam zhruba půjde.

Z úvodního konfliktu se dá vytušit co asi hlavní postava chce, nejspíš se stát nezávislou, utéct do bezpečí. Od toho flashbacku (retrospektiva, pohled do minulosti) se to začne pomalu zhoršovat a přecházet do nudy.

Snažíš se čtenáře seznámit s postavou a to je sice dobře, ovšem pomocí několika scén, kde chybí konflikty. Přitom ty scény mají nevyužitý potenciál. Dočíst se, že postava vešla do cukrárny na nějaký mls je nuda. Oblíbila si prodavačku protože ji byla sympatická, zase nuda. Co kdyby prodavačka ukázala jak je dobrosrdečná? Konflikt: zákazník předtím si zapomněl peníze. Vyřešení: prodavačka dovolí aby to zákazník zaplatil zítra, protože je zdejší a zná ho. Konflikt: zákaznice se v slzách svěřuje prodavačce o svém osudu. Vyřešení: prodavačka si to vyslechne jako vrba, dá radu a nabídne zákaznici její oblíbenou pochoutku, protože je zdejší a dobře ji zná. Měl bych tu prodavačku víc rád, než jenom kvůli tomu, že nosí růžovou.

Pečení dortu, zase nuda a nevyužitý potenciál pro konflikt. Konflikt: pečení dortu, ale nedaří se, některé ingredience chybí, nervozita při rozbíjení vajec a tak rychleji dochází.

Koala: jj, zajímavé časy... ;)

díky ;)

Ta původní verze frťana se mi líbí svou nedořečeností víc.

Obě krásné.
Ze druhé čiší zimní pohoda.
První mi připomíná zážitek ze školy, kdy spolužák udělal sněhovou kouli a dal si jí ráno v šatně do kapsy u bundy...

Moc hezký. Hraješ a mojí strunu...

Moc hezké. Už i ten název...

Celý moc dobrý a super konec...

Moc hezké a u mnohých z nás aktuální...

Ten konec je bezva.