Sasanka: Je to tak, já moc děkuji za reakci.

Orionka: človiček: Zajímavé výklady, ten Orionky je trochu blíž. Já to tam první chtěla napsat víc explicitně, dát to do názvu, nebo tak. Ale nakonec mi přišlo, že bude právě lepší, když si tam každý bude moct dosadit svůj výklad, svou emoci, svůj význam. Pro mě je to o znovusetkání s vlastní zlobou, vztekem, který jsem se v dětství a dospívání naučila pohřbít, necítit, nebránit se. Být vždy hodná a až flegmaticky uspaná. V dospělosti už jsem ho cítila, ale pořád s ním bojovala, odmítala ho. Jenže i vztek, tak odmítaná emoce, je velký posel například toho, že někdo překračuje naše hranice, a má mezi dalšími pocity své důležité místo...

Vážky z larvy se rodí
tato vzlétne
až kabátek shodí.
Dáváš v sázku
němou hlásku.

Některým prostě andělé radí
tlumočíš to, co prošvihly
v mládí. Však bez tvé
duše zralé měli by vyhlídky
vskutku malé.

Strach se dá překonat jen tak, že se mu odevzdáme. Prohlédneme si ho zvenku i zevnitř, zmapujeme ho a pak jako již celkem prozkoumaný subjekt jej někde odložíme. Většinou odpadne sám, protože nahý a prozkoumán už neumí strašit.

Milá Leslie, to je báseň hádanka. A tak já zkusím hádat. Jsi to ty, tvé odvážné a odhodlané já, kterému jsi konečně dovolila vyrůst.

Adamita měl kliku, že mu neumrzl pytlík.

Gora: Děkuji za komentář.

Výborný motiv i zpracování. Obraz bych si rád pořídil domů a asi bych tě pak poprosil o vypůjčení textu pod něj, protože to k sobě ladí.

Síťkou na motýli chytám slova
čtu si je znova a znova
v síťce nezůstalo nic
ale pochopil jsem nejen já
i hvězdy a půlměsíc.

Gora: S tou poslední už jsem se prala mno, že ty to vždycky cítíš :)

Začala jsi zajímavě, poslední strofka bohužel sklouzává ke klišé.

To tedy moc dlouho nevydržela to šmírování:-). Pobavilo.

Zajímavý text, pěkná ilustrace.

Nine: Díky za komentáře a za kvalitní postoje.

Ježkovi voči :D

No nebude tak zlé.

Tisíckrát a vždy poprvé...

Kouzelná slova. Jsou jako pohlazení i když...

Moc hezké.