Gora: děkuji... mám raději prostší formy...v jednoduchosti je krása;)

Nine: děkuji...o tom je naděje... tváří v tvář nevyhnutelnému člověk najde svou vnitřní sílu

Nuž, je to opravdové, ze života...víš o čem píšeš...

Někdy ano...a jindy se koníček stane povoláním...a to píši s respektem...

Prosté, pravdivé....díky...

Gora: Díkec.

Ženy muže většinou stejně doběhnou:-)

Pobavilo!

Skoro jako modlitba. Ty umíš dobře vázat, báseň pak působí přirozeně. Sice nic složitého, ale v jednoduchosti je občas krása.

Druhou polovinu napsala jiná bytost. Obrat o 360°. Hned se člověk cítí při čtení lépe.
Nenechala jsem se zabít ani k smrti vystrašit. Naopak mi to pomohlo k rychlejšímu probuzení a rozpomenutí se. A více jsem si uvědomila svojí vlastní sílu.

Sami jsme zodpovědní za svůj život, dobré naladění, pohodu, za emoce a situace, které prožíváme. Sám sis to naordinoval. Sám se z toho můžeš dostat. Chceš ale? Proč ty situace prožíváme stále dokola? Proč nám to musí neustále přehrávat? Už je to taky nebaví. Uvědomění...nemusíme trpět...můžeme žít v harmonii...beze strachu...záleží jenom na nás... nána to je? Sám sis jí vybral. Sami jste se domluvili.

Nádherný závěr básně :)!

Parádní, odžité, ženské...

Tolik krásných momentů v básni. Člověk je může číst stále dokola, a přece v nich pokaždé najde něco nového.
Baví mě Tvé hloubky a rozličné skuliny. Ve kterých se člověk může ukrýt, nebo jimi různě procházet a prozkoumávat.

:D

Psavec: ano

človiček: ano...

Poezie bez děvčat by umřela na úbytě.

Bez lásky to nejde.

Veliké pnutí
cítím teď Coco
vlhne mi náhle
nejenom oko