K jiným obzorům

gajda: Taková je od dětství moje reakce na trauma. Možná je to jen pud sebezáchovy, většinou se to přelévá z jedné krajnější polohy do opačné, pořád dokola.

Jsi větší optimista než já, víš to?

gajda: Možná… náhodou, takový komentáře mám nejradši. Zajímavá úvaha, kde až v její druhé polovině člověk pochopí, proč je postavená tak jak je a kam tím celým míří. A za to dík. Hlavně za to znovuobjevení. Poušť je krásná právě tím, že nekde skrývá studnu. A temnota obzor v pastelových barvách.

Lpět na spravedlnosti je ošidné. Ježíš chodil Judskem a kam ukázal, tam kvetla nespravedlnost. Taková ta pohanská a hebrejská. Nový člověk, který se zrodil z krvavé krutosti francouzské revoluce a kterou zakalil Nietzsche ve svém náhledu na svět a jeho nelogičnost, ten se vydal za spravedlností a humanitu nenalezl. Naopak vykoupal se v ještě krvavějších lázních. A dnešní generace se třesou před branami apokalypsy strachy, věří v moderní lásku gayů a leseb a v pohodlí bez konce a spravedlnost a svobodu pro všechny, zatímco si píšeme básničky o lásce a nechce se nám číst o zoufalství a temnotě ukryté v hlubinách lidských srdcí. Možná se tvoje duše nerozpouští do ztracena, ale do znouobjevena. Možná je poselství tvé básně uvězněno za neproniknutelným horizontem událostí temnoty lidských srdcí a my jeho hlubinu nikdy plně neprocítíme, můžeme si ji spočítat, ale ne procítit, protože není naše.

A možná bych neměl psát komentáře po třetí sklenici portského.

ukrytá v máku: Děkuji…

Nádherný závěr básně :)!

Psavec: Díky.

Člověk musí věřit, i když je to často těžké.

človiček: :-) Ano, k soucitu jsem doputovala již v dětství… problém je, když se jako HSP člověk v toxické rodině naučí svůj soucit posílat jen směrem ven, ale už ne dovnitř. A v dospělosti se to pak s opakovanými neúspěchy snaží opravit. Ale u mě už to dávno není maturita, spíš doktorát :-) Za to s tou harmonií mě možná přeceňuješ, tu reálně neumím snad ani na čtyřku, až na občasné naivní záblesky marné snahy.

Jen přes vlastní bolest putujeme k soucitu. Tu skutečnost nejde asi obejít, ale dá se tím projít a nechat to pak už za sebou. Ani netušíš jak moc se ti rozšířilo vnímání. Některé předměty fakt člověka nebaví, ale je na tobě , kdy odmaturuješ. Jak jen můžeš pochybovat? Šprte, Tragédii už nestuduj. Máš to za jedna. Skus harmonii, tam máš trojky.