Už to mám dlouho rozepsané,toto zamyšlení,tak ho sem dám,ať mám "klid":-)

Z hluboké deprese vznikají básně. Z hluboké deprese v biologii vzniká tohle:

Spíš píseň než báseň, alespoň formou. A spíš o větším množství takových pokrytců.

..že by pro nadcházející okamžiky k zamyšlení...? ;-)

Zde anotace není zapotřebí, je totiž obsažena již v názvu básně.

Když jsem ji psal honilo se mi hlavou jak cesta naší ulicí zdánlivě připomíná životní pouť... Od radostných setkání s lidmi až po hovna či kaluže do kterých naší vinou šlápneme. A konečně jsou tu lampy, kterých si většina všímá jen když nesvítí. Jinak je moje první, tak budu moc rád za kritiku)

Přepracováno, díky za všechny komentáře.