oni, dva.

Historicky prvá báseň v českom jazyku písaná rukou Slnečnice. Nie som si istá gramatikou, takže smelo do mňa! K názvu ma inšpiroval Nowiš svojím dielom, dúfam, že sa neurazí... ;). Odkaz pre puera: Ide o čiastočnú fikciu.

další dveře odemčeny...

čítaj čin čan

http://www.youtube.com/watch?v=hLQl3WQQoQ0

... už nemám silu modliť sa a prestávam veriť, dúfať... http://www.youtube.com/watch?v=JM-m9JPqB0k

Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

...mezi námi široký, hluboký oceán...

Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

NO COMMENT... staré bôle vychádzajú napovrch...

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

tě mám

... som vždy chcela ;)) Odkaz pre Puera: Je to fikcia.

Slnečnica by tak veľmi chcela chápať veci medzi nebom a Zemou...

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

to nám to ale pěkně začíná...

... ;) ....

nejtišší jsou ty okamžiky, kdy za nás někdo dýchá