"lásku"....?!

Jedna stará záležitost...ještě nepublikovaná...ze šuplíku...asi půlročního...;)

Snažím se odprostit od starých pocitů a uzavřít jednu kapitolu v mém životě...doufám, že se marně nesnažím naučit odpouštět toho, který mi sám hodně ublížil...

...jen jednou...slyšela ho po noci milování...a nikdy víc...budu ráda za komentáře;)

Už nestojím o hry s ukrytými esy v rukávu...už nestojím o promlčené lásky...chci jen opravdovost...jsem lehce paranoidní a duševně chorá...:-D tak promiňte...*

Další šok pro vás! Podle básně kamarádky, co i tady má své řádky, jsem svou do komentu psal, teď i vám na pospas dal... Možná trochu udiví, že když o mně každý ví, že jsem muž, píšu jak žena , smutna, žitím unavena...

když člověk neví...tak je to docela špatný, když je člověk nerozhodný...tak je to ještě horší...a když jednou konečně pochopí je to horší než by pan Konec světa řekl...

To bylo moje mírně feministické období...:o))

původně jsem to chtěla dát mezi experiment..ale tahle kategorie je poněkud výstižnější...takže,skloňování podle mňouska:))

..

Hořkosladce zamilovaná... Kdo mi to jen řekl.. ?

Lehká variace na májové téma...láska/neláska...aneb každého to bude bolet trochu jinak... (pocitová básenka - tzv. momentovka)

Mít a nemít... Ztrácet a přitom nikdy nezískat...

Jednou muselo začít pršet...

Offline ve světě virtuálních sítí /když monitory svítí a život jde dál.../ Jedna starší...

některé procesy neuvěřitelně bolí - nebudu se ptát proč nebo za co jsem si to zasloužila, ale jenom poděkuju dvěma uším, o kterých vím, že mě vždycky vyslechnou...

... múza byla někde daleko, slabší to je. :-)

Některé sny jsou v určitém věku prostě již nepřípustné, protože jen vzbuzují marné naděje. A procitnutí do šedivé reality strašně moc bolí...