Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

stačilo se opřít...a cítit...buch buch....buch buch....*

Jedna z mých osobnějších...

Někdy o sobě lidem vyprávím zvláštními způsoby...tak anonymně...ale přesto zůstávám svá...i když ten druhý musí vyvinou trošku větší úsilí...aby se ve mně naučil číst...aby pochopil...;)

v zatisi rybnika..jaa baletiiim

9.10.2008 ... kdo by nechtěl napsat báseň básní ... ale kdo by to OPRAVDU chtěl? ...

Ráda přecházím na červenou.. ráda riskuju...

člověk už ve tři ráno neví, jestli je to snění...nebo jen pohádková realita...;)* ze které ráda utíkám...asi nějaký Popelkovský syndrom...nevím;-D asi zas blázním...blázním...

Ten obrázek vypadá možná až moc pozitivně, ale já prostě neumin kreslit všechno šedivé...

... takový okamžitý nápad... :-))

...jednou chci mít mimi, co bude mít tvoje oči.

Věnováno...

K vlastnímu odloučení došlo už někdy v červenci, ale až dnes "to" ze mě přešlo do veršů...