Armáda ve mně zanechává stopy ovšem ne jenom ty pozitivní. Vždy když navléknu maskáče dostávám se do stavu lehké otupělosti citové.

Vlastně je to špatná báseň, ale dlouho jsem sem nic nevložil tak proč ne rovnou něco kontroverzního

báseň plná rýmu a krásných obratů zakončená povídkovou úvahou

romské přísloví

reflexivní, introspektivní. (kde jsou mí ante a marie?)

nedělní chvilka v čajovně. Pro jednou vázaný verš

Vopruz, sanfranciskej styl.

Někdy je těžké mít jiný názor. Ano v tom to je v tom slově "jiný". Tím, že je člověk jiný je zároveň divný,nenormální,špatný. Někdy má toho prostě člověk dost...po dlouhé době nějaká báseň

mám absťák a ždímu ze sebe poezii o naprosto neinspirativných věcech. (taky by to mohlo být o pocitu, kdy člověk pije čaj ve svém soukromém koutku a všechno kolem je daleko. a pak vstane, číšník odnese konvičku a čas se rozběhne.) velmi antiklimatická báseň. (ha!)

půlnoční, nespavá, po týdnu na neschopence a po měsíci hibernace

moc se dívám na hannibala a moc piju čaj a moc se mi stýská. taková nenáročná.

Vím že tu píšu o samurajích (i když jsem čech ) ale vycházím z kodexu Bushido ti z vás kdo jej četl pochopí ten kdo ne doporučuji. K Japonské kultuře mám velice blýzký vztah, protože se učím Japonská bojová umění (kendo aido jijujicu) a zároveň budhistická učení . Oproti mé bývalé víře mě to uspokojuje více .