kostrbatý shluk myšlenek, který ze mě musel ven

Bezrozměrný verš.

Koketování s novým stylem.

"Ale já, jsa nuzák, mám jen své sny. Rozprostřel jsem své sny pod Tvé nohy. Našlapuj měkce, neboť šlapeš po mých snech." William Butler Yeats

Snad nastal čas, kdy třeba jít je a víc nezaclánět tady, s věčností duši zasnoubit, ochotně, rychle, bez výhrady...

Když dva, co se milovali, zapomenou na něžnosti, zbude smrti jen málo, co by jim vzala…

Nechal jsem se inspirovat četbou cestopisu a pak i fotkami onoho Ráje...

Motto: Netřeba dlouhých slov, když srdce jímá žal, vzpomínek vrší rov všemu, cos miloval... Padl na mne nějaký smutek a pročítaje svá stará dílka, padl jsem na tohle. Sice je situováno na konec léta, ale ty pocity beznaděje jsou úplně stejné...

Rozverná písnička podobná těm, které kdysi prodávali kramáři prostému lidu kdesi na jarmarku...

Jeden z prvních hudebních textů pro někdejší partnerku.

Melancholické zamyšlení nad pomíjivostí lidských citů, které jsem kdysi napsal a nyní jsem je objevil, když jsem hledal cosi zcela jiného...

Jedna z novějších písní v daktylu s využitím vnitřních rýmů.

Ballata (italská balada) > z volné veršotepárny na zadaná slova: OSUD ŠTĚSTÍ NOC RANDE KAFE

Starší píseň s novou aranží.

Další ze série 3x5x9

Další šok pro vás! Podle básně kamarádky, co i tady má své řádky, jsem svou do komentu psal, teď i vám na pospas dal... Možná trochu udiví, že když o mně každý ví, že jsem muž, píšu jak žena , smutna, žitím unavena...

Člověk je tvor věčně pochybující...

ty zvířecí motivy mě nějak ne a ne opustit

3x5x9, ze Sázavy.