No, doraziv domů z našeho srazu, napsav první řádky, mi vytanulo na mysli, že tato báseň musí být nezapomenutelná, ale nakonec z ní vzniklo toto. Nespokojeně si to čtu, nic moc poetického, naprostý průměr, o touhách? O tom, že mi něco nezkyslo? O hraní si a nakonec se někomu "oddávám"? Pak mi to došlo. Všichni jsme tam byli, abychom darovali kus sebe druhým... Otevřenost na psaneckých srazech je jedinečná, děkuji všem.

Přetransformoval jsem se do ženy (jen na chvíli).

Když tak procházím sešity se svou ranou tvorbou, tak s nimi nacházím i některé vzpomínky. Třeba tuhle jsem napsal tenkrát, co mě pochválil Michal Horáček (řekl, že jsem šikovný). Za co že mne pochválil? Za to, že jsem jako pomocný stavební dělník bleskurychle přestříhal plot, který odděloval jeho pozemek od sousedního, jenž údajně značně předražený přikoupil. Podíval jsem se mu do tváře a viděl, že štěstí je krásná věc. I to co se dá za prachy koupit. Ale Bludný Holanďan s tím nemá nic společného, pouze to, že vznikl ve stejný čas, v roce 1991. Je to takový monolog životem znechuceného herce.

v tom cabernetu syrah, je vážně kus Vesmíru! A když to božské rudé poznáte, otočíte prázdnou lahev dnem vzhůru, zarazíte do země, tak máte parádní popelník!!! Tedy to ne já, ale má Ex- choť, ta je autorkou tohoto postřehu, když jednou po (happy) Endu bylo společné grilování a První byla dopita a … ejhle objev!!! A tu zásluhu musím přinést dějinám, bo je geniální!!! Díky Romano, společenství kuřácké to jistě po praktické zkoušce ocení!

Minutová reakce na báseň od Lokina, Existencionální iluze...

prý jít sytý spát, není dobré... snad proto se snažím... mít čistou hlavu..

nojo, no :-)

přání sami vysíláme a když se vyplní, sami je odmítáme...

někteří hledají, a někteří se hledají, a někteří netuší, proč ti a ti jsou na cestě..

Zase asi trochu netypická...

dojmy z dnešního gogola v aréně

Nedávno dávali na Artu moc hezký dokument o Kainarovi. Zvláštní osud... Pracovní nahrávka, abych nezapomněl :-)

A opět je zpátky váš polooblíbený autor s dávkou svých prý extravagantních nevyžádaných projevů, tučně protkanou autoiluzionistickou pseudosugescí jasně evokující naprostý nedostatek asociací, spiklenecké šeptání o ničem, nimrání se v zárodku prokládané výkřiky o brzkém konci vesmírů. Ponurý lokální sarkazmus prošitý netrpělivou notou místy až teatrálně nesmyslné upřímnosti.

Postesknutí. Kéž se dokážem povznést.

Někdo mi leží v žaludku

kdyby jsme si vyměnili roli se zvířaty, dost bychom se divili....

Óda pro sebevraha 2..