No, doraziv domů z našeho srazu, napsav první řádky, mi vytanulo na mysli, že tato báseň musí být nezapomenutelná, ale nakonec z ní vzniklo toto. Nespokojeně si to čtu, nic moc poetického, naprostý průměr, o touhách? O tom, že mi něco nezkyslo? O hraní si a nakonec se někomu "oddávám"? Pak mi to došlo. Všichni jsme tam byli, abychom darovali kus sebe druhým... Otevřenost na psaneckých srazech je jedinečná, děkuji všem.

Zjistila jsem, co se stalo..

je jich jak prstů jedné ruky, možná i pojmenováním, i podstatou si najde každý podobnost. ...přijdou-jsou-zestárnem spolu... Tak o nich moje řádky nejsou...

v tom cabernetu syrah, je vážně kus Vesmíru! A když to božské rudé poznáte, otočíte prázdnou lahev dnem vzhůru, zarazíte do země, tak máte parádní popelník!!! Tedy to ne já, ale má Ex- choť, ta je autorkou tohoto postřehu, když jednou po (happy) Endu bylo společné grilování a První byla dopita a … ejhle objev!!! A tu zásluhu musím přinést dějinám, bo je geniální!!! Díky Romano, společenství kuřácké to jistě po praktické zkoušce ocení!

Myslím si to o všech.

prý jít sytý spát, není dobré... snad proto se snažím... mít čistou hlavu..

Jsem prokletá..

Řekněme, že to je takové menši zamyšlení nad lidmi bez citů

nojo, no :-)

Už mě unavujou ty hysterický řeči o tom, jak se všichni řítíme do horoucích pekel. Jo - jsem mimoň. Anebo mám štěstí na lidi, kterýma se obklopuju. Anebo - nejspíš obojí. A to je dobře :-) Pro kamaráda řezbáře a všechny ty, kteří vidí svět barevně :-)

Taková pro potěšení, tak snad potěší..

a tribute to feminism i guess? napadne-li někoho lepší název, sem s ním!

Byl to můj nejdelší vztah a zároveň jedinej rozchod, kterej mi byl jedno.. vážně jedno!

Minutová reakce na báseň od Lokina, Existencionální iluze...

přání sami vysíláme a když se vyplní, sami je odmítáme...

Óda pro sebevraha 2..

Věnováno jednomu příteli.